Vystřihovánka: Mack Superliner, 1:25

Vydavatel: FLY MODEL, Polsko

Délka samotného tahače 37 cm. Délka celé soupravy 70 cm. 

O modelu

Model amerického kamionu Mack Superliner je můj první polský model automobilu. Je to poměrně letitý model, ručně kreslený, vytištěný na formátu A3 a to na šířku. Sešit má na obálce barevnou kresbu soupravy, ze zadní strany je tvrdý karton o šířce 1 mm. Sešit obsahuje samotnou vystřihovánku tahače, návěsu a 4 oboustranné listy návodu. Stavba je popsána heslovitě, ale návodové kresby jsou dostatečně podrobné, ke složitějším sestavám, nebo některým detailům jsou návodové kresby zvlášť. Samotný model je vytištěn na několika druzích papíru, díly určené na podlepení kartonem, jsou na kancelářském papíru, rám pak na silnějším matném papíru 220 gramů. Díly karoserie jsou vytištěny na lesklém lakovaném papíře téže gramáže a díly znázorňující kov jsou vyvedeny v metalické barvě. Kamion je v provedení tmavá modrá s červenými, bíle lemovanými plameny. Vystřihovánku rozhodně nedoporučuji méně zkušeným modelářům.  Zejména lepení a ohýbání lakovaných dílů karoserie mi nadělalo dost vrásek, hlavně menší poloměry jsem málokdy zvládl ohnout tak, aby byl ohyb rovnoměrný a na povrchu nepraskal. U větších dílů jsem si občas vypomohl chlopní a u malých jsem na místa spojů lepil kousky 1 mm kartonu. 

Stavba

Stavbu začínáme klasicky rámem podvozku, tento je potřeba podlepit kartonem o síle 1 mm jinak by se celý rám zhroutil a napovídá tomu i to, že vnitřní díl, který tvoří, spolu s vnějším dílem profil „U“ je o něco menší. Rám se kompletoval dobře a bez větších potíží. Po sestavení základního rámu následovaly nápravy. Tyto jsou zavěšeny na rám listovými pružinami, které jsou věrné originálu. Jediné úskalí v oblasti byly kulaté kryty zadních diferenciálů a přední řiditelné nápravy, tu na příštím modelu osadím až po kompletaci celého modelu, protože osy otáčení kol se vymačkávají a kola se pak naklánějí. 

Po kompletaci náprav přijde na řadu chladič a motor. Vrtuli chladiče jsem musel zkrátit, aby se vešla do kruhového výřezu. Motor byl opět bez problémů. Kola – rozdělení na pneumatiku a disk je dobré řešení a budu to asi dělat i na modelech, které toto řešení nemají. Disk jsem proděravěl a následně nastříkal chromovou barvou. Na pneumatiky jsem naznačil vzorek pásky papíru, sice to není nijak členitý vzorek, ale vypadá to lépe než hladký běhoun. Nádrže a schůdky šly rovněž slepit bez komplikací. I když na hladký kovový a lakovaný povrch lepidlo až tak dobře nechytá, červený Herkules si s tím poradil. Interiér není složitý, akorát pro rozbití jednotvárnosti modři v kabině jsem sedačky přetřel na hnědo a vypadá to dle mého názoru lépe. Povrch kabiny už byl trochu oříšek, mě vyšla kostra kratší něž díly na její potažení. I když jsem se snažil nalézt, kde jsem udělal chybu, nenašel jsem. Dveře kabiny jsou ale také širší, než otvor pro ně určený, tak jsem je zkrátil a nechal otevřené. Kabinu jsem na model nalepil, až s ostatními velkými díly karoserie, kvůli udržení geometrie. Kapota motoru ta dá trošku zabrat, hlavně její zakřivení a napojení na kabinu. Rovněž její upevnění na podvozek chce trošku přemýšlení. Doporučuji nechat čepy na volno, aby šla demontovat a zhruba 1 cm od jejího zadního okraje jsem nalepil drát, pomáhá to díl natvarovat a zároveň slouží jako závaží, které udrží kapotu na svém místě po přilepení předního rámu proti bizonům. Rám jsem vyrobil tak, že místo stočených trubek jsem dal obroušené ohlazené špejle a rám nastříkal. Světlomety na rám bych příště nahradil plastovými, malé polokoule z lakovaného papíru mě přijdou pro tento účel zbytečně pracné. Bouda na spaní je na modelu řešena kostrou, na kterou se nalepí plášť vytištěný z jednoho kusu. Pro snadnější manipulaci jsem si plášť rozdělil na více dílů.  Jelikož nemá ložnice interiér, je dobré nezapomenout začernit díly kostry pod okny. Osazení dalších dílů jako jsou zrcátka, komíny výfuků, sání s filtry a sirény na střeše, již proběhlo bez záludností. Snad jen u koncových trubek výfuků a napojení u motoru jsem použil drát obalený díly vystřihovánky, aby se daly vytvořit zakulacené ohyby, což je zvlášť výrazné u konců výfuků. 
                   


Závěr

Závěrem bych rád napsal, že i když má model i moje lepení své mouchy, je velmi impozantní a atraktivní po svém sestavení.  Polská škola konstrukce papírových modelů je trošku odlišná od té naší. Každý si jistě najde své postupy a vychytávky jak model lepit. V současné době pracuji na návěsu, pro tento tahač – cisterně Texaco. Už se těším, až bude souprava zapojena. 

Petr Šmahel

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here