Audio verze článku
Stihačka F6F-3 Hellcat
Měrítko: 1:33
Vydavatel: GPM
Rozměry: výška: 12 cm, délka: 31 cm, rozpětí: 40 cm
Použité doplňky: laserem pálené díly, odlévaná kola, kabinka.
Proč zrovna Hellcat?
Model palubní stíhačky Hellcat jsem si zvolil z důvodu, že se mi tento letoun vždy líbil a na mnou zvolené verzi a kamufláži je jeho charakteristická tlama, se kterou vypadá postavený model velmi atraktivně. Model je možné postavit s pohyblivými plochami řídících ploch a klapek buď v neoddělené, nebo oddělené variantě. Řada problematických dílů (např. konce křídel, kryty podvozku) jsou v modelu vytištěné 2x a tím je dán prostor pro chybu. Návodové kresby jsou zpracovány v dostatečném rozsahu a jsou přehledné. Při stavbě je potřeba dát pozor zejména na záměnu dílů kostry, pro oddělené a pro pevné díly řídících ploch.
Zdroje: War Thunder, Multimediaexpo.cz, e15
O předloze
Grumman F6F Hellcat byl americký palubní stíhací letoun zkonstruovaný v roce 1942 společností Grumman, která vycházela ze svých zkušeností s typem F4F Wildcat. Původně zamýšlela inovaci tohoto stroje, avšak nakonec se rozhodla pro zcela novou konstrukci letounu. První prototyp stroje s označením XF6F-1 vzlétl již 26. června 1942. Stroj zalétával pilot Sheldon A. Converse. Ukázalo se, že výkon motoru Wright R-2600 je nedostačující, proto byl nahrazen výkonnějším Pratt & Whitney R-2800. Ještě týž rok začala sériová výroba, která probíhala v masovém měřítku a v roce 1943 začaly být Hellcaty vyzbrojovány americké letadlové lodě. Stroje byly neustále zdokonalovány, byla rovněž postavena verze noční stíhačky s radarem či verze průzkumná s fotografickým přístrojem. Některé letouny byly za Korejské války přestavěny na bezpilotní létající bomby (F6F-5K). Celkem bylo vyrobeno 12 275 strojů. Letouny Grumman F6F Hellcat se spolu se stroji F4U Corsair získaly v leteckých soubojích na moři dominantní postavení. Hellcatům byly v Tichomoří přiznány 3/4 všech sestřelů nepřátelských letadel (v různých pramenech se udává buď 5 155 až 5 163 sestřelů japonských letounů), létalo na něm 305 leteckých es a nejúspěšnějším z nich byl David McCampbell, jenž se se svojí „Minsi“ a „Minsi III“ stal během 5 měsíců nejúspěšnějším stíhačem amerického námořnictva s 34 potvrzenými sestřely.
Stavba modelu
Stavbu začneme kostrou letounu v místě kokpitu. Kokpit se mi jeví jako velmi strohý a doplnil jsem jej o některé detaily, které ve vystřihovánce nejsou. Sestavený zaměřovač jsem odložil do krabičky, neboť bych jej při manipulaci s modelem jistě urazil a ztratil. Koberec pod mým modelářským stolem se po pádů drobnějších dílků chová obdobně jako černá díra.
Potah trupu v oblasti kokpitu jsem musel v místech, která budou zakryta křídly rozstřihnout a nalepit tak, aby seděl, byl o něco kratší. Dokončil jsem kostru a obšívku cenroplánu a poté jsem sestavil motor. Barevná pole na dílu potahu za kabinou neseděly a bylo je potřeba doretušovat. Musím říct že 18 válců, kdy každý sestává z 16 dílků, a z toho 12 se použije na hlavu válce, pro mě nebyl snadný úkol. Jako zdvihátka ventilů jsem použil tuhu do mikrotužky 0,7 mm. Na zadní hvězdici jsem zdvihátka nedával, není na ni vidět.
Následovalo sestavení krytu motoru. Zde kresba sedí, i když sestavení je dost náročné na přesnost. Dalším krokem bylo nalepení motoru na trup a jeho uzavření krytem. Poté jsem dokončil trup až k pevné části svislé ocasní plochy. Následovala konstrukce a potažení pevných ploch křídel. Co bych vytkl autorovi vystřihovánky je fakt, že podvozkové šachty, které byly u předlohy plné různých výztuh, jsou na modelu prázdné a hladké. Já jsem je nedoplňoval, ale pokud bych tento model stavěl znovu, doplnil bych je, působí značně chudým dojmem.
Model jsem doplnil o pohyblivé plochy a klapky, které je možné postavit ve vysunuté poloze.
Následoval podvozek. Jeho základ tvoří drát, okolo nějž je omotána podvozková noha. Díl tvořící vzpěru podvozku- G19 jsem musel zkrátit, jinak by podvozek trčel příliš vpřed. Přídavná nádrž model oživí, i když autor by mohl udělat potah bez bílého místa na její umístění, takto je modelář nucen ji tam dát.
Sestavení vrtule nepřináší žádné záludnosti. Kabinka je pro mě tradičně horrorovou záležitostí, ze strachu před jejím upatláním a následným upatláním modelu při jejím umisťování. Konstrukci kabiny lepím na průhledný díl transparentním chemoprenem a kabinu jsem nalepil otevřenou.
Po té jsem už jen doplnil na model hlavně kulometů, antény a přistávací hák ( zde jsou vzájemně zaměněny v návodu díly A39 a A40) a tím byl model hotov. Lanko k anténám jsem nenatáhl, neboť jsem zapomněl do sloupku antény zalepit výztuhu ( není ani v plánku) a anténu, která je na trupu nalepena na tupo by lanko vytrhlo.
Závěrem
Stavbu modelu jsem si užil. Model jsem nepřeměřoval, ale jako Hellcat rozhodně vypadá. Model nedoporučuji začínajícím modelářům, montáž některých dílů je skutečně složitá a náročná na přesnost. Doplňky zakoupené k modelu stavbu usnadní a jejich použití doporučuji všem co se rozhodnou pro stavbu tohoto letadla.
Modelů stíhaček Hellcat bylo vydáno několik verzí a dají se k nim pořídit i laserové díly
Za slepení modelu a recenzi děkujeme Petru Šmahelovi
