Vydavatel: Orlik
Autor: Miroslav Štefek
Měřítko: 1:33
Použité doplňky: laserové díly, vakuová kabinka, resinová kola.
Předloha
F-16 Fighting Falcon je v základní verzi jednomotorový, jednomístný, víceúčelový, stíhací letoun 4. generace. Letoun doplnil stíhací letouny F-15 Eagle, které jsou určené k vybojování vzdušné nadvlády. Dále F-16 Fighting Falcon nahradil předchozí generaci letounů a u evropských letectev většinou F-104 Starfighter. Prototyp letounu vzlétl v roce 1974. Pohon zajišťuje jeden proudový motor Pratt & Whitney F100 s tahem 110 kN. Výzbroj tvoří řízené a neřízené střely a pumy do hmotnosti 9 t nesené na vnějších závěsnících a kanon M61 Vulcan ráže 20 mm integrovaný v trupu letounu. Letoun je vybaven elektroimpulzním řízením (Fly-by-Wire) s ovládáním joystickem na pravé straně kabiny pilota. Výroba těchto velmi rozšířených bojových strojů pokračuje (od roku 1993) pod novou hlavičkou výrobce jako Lockheed Martin F-16 Fighting Falcon i poté, co General Dynamics svoji výrobu letadel prodal firmě Lockheed Martin. Původní verze letadla má označení A (jednomístné) a B (dvoumístné), modernizovaná varianta je analogicky značena C nebo D. Letoun F-16 je neoficiálně přezdíván „Viper“. Letoun používá řada zemí a účastnil se řady válečných konfliktů. (zdroj wikipedie)
Zdroj: Wikipedia a media.defense.gov
Technické údaje
Rozpětí: 9,8 m
Délka: 14,8 m
Výška: 4,8 m
Hmotnost: 8272 kg
Maximální vzletová hmotnost: 16 875 kg
Maximální rychlost: 2124 km/h
Dostup: 18 500 m
Dolet: 4800+ Km
O modelu
Vystřihovánka letadla F-16 C rozhodně patří mezi ty složitější vystřihovánky.
Model v měřítku 1:33 je vytištěn na papíru velikosti A4, obsahuje psaný návod, návodové kresby a fotky stavby modelu autorem. Na měkkém papíru jsou vytištěné díly kostry a obaly noh podvozku a pístnic podvozku. Na tvrdém papíru pak ostatní díly modelu. Model umožňuje otevření šachty kanonu a otevřené brzdící štíty.
Stavba modelu
Stavbu začneme díly kokpitu, a sedačkou. Sedačku doporučuji do kokpitu vložit až po nalepení. Rovněž tak joystick a páku ovládání motoru, obojí jsem při stavbě utrhl, ztratil a musel dělat znovu. Zaměřovač jsem rovněž nechal skoro až nakonec.
Po slepení kokpitu jsem pokračoval kostrou trupu, až šachtě zásobníku kanonu, zkompletoval jsem zásobník i s nábojovým pásem. Dále jsem sestavil kostru trupu až k zadní části. Tady, kdo máte laserové díly tak pozor. Jeden z vodorovných dílů – díl 31 je v laserech o tloušťce 1 mm, ale ten nepoužívat, je nutné použít díl vystřihovánky nepodlepený, jinak vznikne schod.
Jako další krok je konstrukce podvozkových šachet a část sacího ústrojí, tam žádné úskalí není. Tedy pokud jako já nezapomenete na první stupeň kompresoru motoru. Po této fázi jsem potáhl vrchní část trupu od kabiny směrem dozadu až po díl 72. Potom jsem potáhl spodní část trupu a čumák. A tam mi to už tak nevyšlo, nevím, zdali jsem udělal chybu já, nebo výrobce, popřípadě nepřesné laserové díly. Kvůli tomu jsem lepil pásy potahu radomu (kryt radaru), na trup jeden po druhém. Měl jsem slepit radom a přidat jej na trup a tak slícovat. Nebyl jsem spokojen, tak jsem radom odřízl, vytmelil a nastříkal.
Poměrně náročné je slepit a spasovat sací kanál k motoru, ale i to jsem zvládl. Další prací bylo sestavení rotačního kanonu, použil jsem jehly o průměru 0,9mm a tělo kanonu jsem doplnil o nějaké drátky a drobnosti podle fotek. I tak bych spíše doporučil kanon nedělat. Doplnit šachtu a všechny díly a drátky jako v reálu by vyžadovalo včasnější zásah do stavby. I když i tak je to atraktivní prvek.
Následovalo vybavení šachty hlavního a příďového podvozku. Po tomto kroku jsem pokračoval potažením zadní části trupu. Zde doporučuji vyrobit mezi díly 77 a 78 jedno další žebro. Výroba výstupní trysky byla bez problémů.
Následně jsem zkompletoval svislou ocasní plochu a odložil, přilepil jsem jí, kvůli manipulaci s modelem až později. Potažení křídel proběhlo bez problémů, klapky jsem nalepil vychýlené.
Následoval podvozek, to je hodinářská práce jak se patří, ale výsledek stojí za to. Plovoucí stabilizátory jsem ponechal pohyblivé. Po doplnění modelu o spodní stabilizační plochy jsem zkompletoval brzdící štíty v otevřené poloze. Teprve potom jsem nalepil směrovku.
Dále kola a kryty podvozku. Pokračoval jsem lepením závěsníků a výzbroje. Doplnil poziční světla, různé boule a pitotku. Nalepil výzbroj výzbroj na závěsníky a celou stavbu jsem zakončil překrytem kabiny.
Kabina, ta je kromě patlání lepidla po různých částech modelu, kde být nemá, moje další Achilova pata. No mám to křivý, prostě mám. Nicméně rám jsem na překryt nalepil transparentním chenoprénem.
Závěr
Model doporučuji každému, kdo má trochu zkušeností. Začátečník, po jeho spatření, neřkuli o touze si jej postavit, by se měl někam ukrýt a tam čekat až jej to přejde, ušetří si rány na svém modelářském egu. Nicméně mě se podařilo jej dokončit a až budu ještě zkušenější modelář, třeba postavím něco, co méně upatlám.
Na shledanou u dalších recenzí se těší Petr Šmahel.
A my za redakci Petrovi děkujeme za podrobnou recenzi, fotky i slepení modelu.
A připomínáme, že model lze pořídit i plastové verzi
