Předloha

Nejprve si napíšeme něco o předloze. Fairchild-Republic A-10 Thunderbolt II je americký vojenský jednomístný, dvoumotorový proudový letoun určený k poskytování přímé palebné podpory (Close Air Support, CAS) jednotkám pozemních sil (ničení tanků, obrněných vozidel a dalších pozemních cílů). Rovněž může působit jako předsunutý letecký návodčí a navádět jiné letouny na pozemní cíle. Je to první typ letounu letectva USA od počátku navržený pro plnění úkolů přímé palebné podpory. Oficiální bojové jméno je odvozeno od letounu z druhé světové války P-47 Thunderbolt, který byl velmi efektivní při plnění stejných úkolů. V letectvu je ale častěji neoficiálně označován jako Warthog (prase bradavičnaté) nebo jednoduše jen Hog (prase)

Technické údaje:
Posádka: 1
Rozpětí: 17,53 m
Délka: 16,26 m
Výška: 4,47 m
Nosná plocha: 47 m²
Zátěž křídel: 482 kg/m²
Hmotnost prázdného stroje: 11 321 kg
Vzletová hmotnost: 13 782 kg
Maximální vzletová hmotnost: 23 000 kg
Pohonné jednotky: 2× General Electric TF34-GE-100A
Tah pohonné jednotky: 40,32 kN
Tah/Hmotnost: 0,36
Výkony
Maximální rychlost: 704 km/h
Dostup: 13 700 m
Stoupavost: 30 m/s
Dolet: 4150 km

A-10 Thunderbolt II s plnou výzbrojí:
1× 30mm kanón GAU-8/A Avenger s 1350 náboji, běžně se plní o 200 ks méně – obvykle 4 průbojně zápalné z ochuzeného uranu na 1 výbušně zápalný – (náboj do 1 kg, průbojná střela 425 g a výbušná 360 – úsťová rychlost 1070 m/s), 7 rotačních hlavní s kadencí 4200 nábojů/min nabo 2100. Později upraveno na 3900 ran/min.

Závěsy: 8× pod křídly, 3× pod trupem, max. 7200 kg výzbroje:
letecké puma Mark 82, Mark 83, Mark 84, nebo
zápalná bomba Mark 77, nebo
kazetová puma BLU-1, BLU-27/B Rockeye II, BL755, CBU-52/58/71/87/89/97, nebo
laserem naváděné bomby GBU-10 Paveway II, GBU-12 Paveway II, GBU-16 Paveway II a GBU-24 Paveway III, nebo
rakety vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder rakety vzduch-země, AGM-65 Maverick, nebo
neřízené rakety Hydra 70 mm (ve vypouštěcím kontejneru LAU-68), 127 mm rakety, nebo
kontejnery se světlicemi, ECM a staniolovými pásky, nebo
ALQ-131 ECM

Stavba

Měřítko: 1:33, model vytištěn na formátu A3
Vydavatel: GPM
Při stavbě použity laserové díly, kabinka a resinová kola

Model je velmi rozsáhlý a jeho sestavením vám doma vznikne solidní kus nábytku o délce 49 cm, rozpětí 53 cm a výšce 13 cm. Je i poměrně složitý jednak svými tvary tak i členitostí, sám konstruktér skutečného letounu o něm prohlásil: „A 10 není hezké letadlo, všude z něho něco trčí“ což sami poznáte, až jej budete stavět. Vyrobil jsem si z pěnového polystyrenu přípravek, který sloužil jako držák, kam se dal model dát jak podvozkem dolů, tak i nahoru. I tak byl v závěrečné fázi stavby problém nic neurvat. Letadlo je rovněž velmi složité na udržení geometrie. Investice do laserových dílů, kabinky a odlévaných koleček se jistě vyplatí, velmi to zjednoduší stavbu. Nyní již k samotné stavbě.

Při stavbě jsem se neřídil podle psaného návodu, jednak neumím polsky a druhak jsem postupoval dle vlastního uvážení, aby mi nic nepřekáželo. Návodové kresby jsou naštěstí velmi přehledné. Stavbu začneme přední částí trupu. V modelu jsou naštěstí dva díly oblé části přídě, což je fajn, pokud jednu pokazíte, nebo pokud se vám stane jako mě, že vám model spadne na zem čumákem dolů. Kostru čumáku doplníme o kokpit a následně i o potah. Sedačku jsem v počáteční fázi sice sestavil, ale vlepil jsem ji až v závěru stavby. Trup dále sesadíme z jednotlivých segmentů, oblé zakončení trupu je opět ve vystřihovánce 2 x.

Pokračoval jsem křídly, zde si modelář může zvolit otevřené klapky a sloty, křidélka buď pohyblivá, nebo i otevřená v podobě aerodynamických brzd. Já zvolil vše otevřené, ale sestavené celky křidélek a klapek jsem odložil a na křídlo nalepil až v závěru. Koncové oblouky křídel jsou trošku oříšek, díky svému tvaru. Po slepení pevné části vodorovných ocasních ploch jsem na křídla nalepil podvozkové gondoly, zde bych chtěl upozornit na skutečnost, že žebra motorových gondol je potřeba vyřezat tak, aby vznikla šachta. U levé podvozkové gondoly lze otevřít přístup k tankovacímu hrdlu.

Jako další jsem sestavil oba motory, jejich uchycení k trupu „oplechoval“ a nalepil je na trup. V této fázi stavby jsem si odběhl ke kanonu, abych se následně vrátil ke svislým ocasním plochám, tyto jdou rovněž sestavit buď v celku, nebo rozdělené na kýlové plochy a kormidla. Podvozek letounu je opět trochu oříšek, ale překvapilo mě, že po jeho nalepení na model letoun stál krásně rovně bez jakékoli korekce. Před jeho nalepením jsem zpracoval závěsníky, aby mi pak podvozek nepřekážel. Podvozková kola jsem vyřešil resinem. Zde jsem občas odbíhal k podvěsné výzbroji. Ve vystřihovánce je jí nepřeberné množství. Přiznám se, že na závěsníky jsem nedal opěrky, které zajištují výzbroj uchycenou v zámcích, aby se za letu netřásla. Tento detail možná dodám později. Po nalepení podvozku jsem jej doplnil o nějaké ty trubičky, což dosti oživí model. Podvozkové kryty jsou rovněž členité. Zde pozor na díl D61/62, nalepené opěrky z drátů kolidují s krytem D65/66. Já jsem to vyřešil tím, že jsem D61/62 zkrátil.

Kabinu jsem udělal otevřenou, rám jsem k výlisku lepil chemoprenem. Čelní štítek neseděl k trupu a musel se opatrně upravit. Odklopnou část překrytu jsem nalepil až úplně na závěr stavby. Po slepení čelníhoštítku jsem celé letadlo zkompletoval, tedy přilepil jsem všechny pohyblivé řídící plochy a klapky. Doplnil drobnosti jako různé anténky a čidla a výsuvný žebřík pro pilota. Dvířka šachty žebříku se mi povedlo trošku upatlat a zrovna tu jejich plochu, která je vidět. Vzpomněl jsem si, že zrovna tato dvířka bývají pomalovaná na skutečných strojích různými obrázky. Našel jsem v časopise hezkého vlkodlaka a problém byl vyřešen. Po instalaci výzbroje byl model hotov. Stavbu jsem si doslova užil a mám teď doma krásný model tohoto kanónu obestavěného letadlem, který vypadá skutečně impozantně a atraktivně.

Model postavil, nafotil a recenzi připravil Petr Šmahel.