Po zhruba dvouleté odmlce způsobené jinými zájmy a koníčky, jsem se vrátil k lepení. V šuplíku mi ležel papírový kostlivec AVIA A31 od Attimona, tak jsem se hecnul někdy okolo Listopadu 2019, že jej dodělám, a pokud bude chuť pustím se do dalšího modelu. AVII jsem dodělal a rozhodl se pro další model od studia PK Graphica s pořadovým číslem 71. Jedná se o Tatru 128 v hasičských barvách s přívěsnou motorovou stříkačkou DS16.
Popis modelu a pomůcek
Model tištěný offsetem s kvalitní obálkou formátu A4 nabízí 6 stran samotné vystřihovánky, velice kvalitní obsáhlé návodové kresby na 5ti stranách a kresba motoru ve vystřihovánce. Psaný návod pro stavbu se vešel na stránku jedu. Model má stupeň obtížnosti 5/5 tedy nic pro začátečníky. Stavebnice je velice náročná na přesnost, je nutné se držet návodu a ctít geometrii. Jako u všech vystřihovánek PKG je nutné přesné tvarování dílů, primárně u oblých dílu jaké jsou například na kabině, kapotě, střeše a skříni stříkačky. Ke stavbě je třeba i velké množství nepapírových dílků. V mém podání to byly špejle různých průměrů, měděné drátky a podobně. Na retuš jsem použil umělecké fixy Faber Castle, Marvy Uchida, vodové barvy a barvy Agama. Také jsem dokoupil laserové dezény pneumatik.
Stavba
Stavbu jsem dělal dle návodu. Dílky jsou vzestupně číslovány, což pomáhá v orientaci.
První je výroba náprav, střední roury, nábojů, vzdušníků a převodovky. Kde to bylo možné, tak jsem okraje trubiček zesílil proužkem papíru. Díky tomu se docílí pevnějšího spojení s dalším dílkem.
Moje oblíbená disciplína jsou kola, tentokrát bohužel jen pět kousků. Laserové doplňky, které jsem použil nebyly přímo pro tuto verzi. Byly o necelý milimetr užší, což jsem vyřešil tak, že jsem i vnitřní disk kola zúžil o 1 mm. Tím se vše napravilo, a ve finále nejde poznat.
Bočnice kol jsem vyřezal výborným pomocníkem – kružítkem OLFA. Pečlivě natvaroval, slepil, nepřebarvoval jsem, pouze zaprášil křídovým prachem.
Korba šla bez problémů. Dopustil jsem se chyby tím, že jsem nechtěně použil špatnou tloušťku podlepení. To se projevilo na užších čelech. Vše jsem zamaskoval proužkem odřezku stejné barvy, bočnice vyřezal, háčky zavírání vyrobil z drátku, zvýraznil prkna ložné plochy nožíkem, který používám na rýhování.
Motor je vcelku obsáhlý, opět se musí pár dílků vyrobit, i když by klidně mohly být ve vystřihovánce díly papírové – kladky, osky… Stavba v pohodě, vše sedí, jak má.
Po motoru jsem se dostal ke kabině, volba pro verzi s interiérem byla více jak jasná. Podlahu osadil pákami, sedačky a přístrojová deska bez úprav. Jen s volantem jsem si více vyhrál a spodek interiéru jsem zesílil kartonem. To se vyplatilo při nalepení obvodu kabiny, kdy jsem začínal odzadu po přední okno.
Třešnička byla střecha, po slepení jsem došel k názoru, že jsem mohl použít nějaké výztuhy, ale nedopadlo to zas tak špatně, i přesto, že výsledek mohl být mnohem lepší…
Kompletace
Rám je nutné pečlivě slepit a nechat pod zátěží proschnout, zadní nárazník je taková libovka, ale poradil jsem si, že jsem vrchní a spodní díl podlepil, poté bylo lepení bočnic na tupo mnohem snazší.
Následovala pro mě méně oblíbená disciplína – výroba výfukového potrubí. Problém byl sehnat vhodný drát. Naštěstí kolega z práce našel kousek drátu, který úplně přesně vyhovoval mému požadavku, pak se mohlo už doma tvarovat, zkoušet, ohýbat, barvit…
S Tatrovkou jsem téměř u cíle, pak jen drobné dodělávky, na korbu nádrž na vodu, kterou (prý) nějaký vtipálek doplnil o popis obsahu.
I když se to nezdá, tak stříkačka, která je na necelé stránce A4, včetně dílků, které je nutné vyrobit, obsahuje více než 140 dílů!!
Stavba začíná opět nosným rámem. Je nutné nechat důkladně proschnout! Když jsem nabyl dojmu, že jsem sušil a zatěžkával vcelku dlouho, mírnému prohnutí jsem se nevyhnul. Kostru motorové části jsem vyztužil kartonem, což se vyplatilo při oblepování pláště skříně.
Podvozek včetně listových per nebyl problém, trochu na trpělivost bylo zkompletovat uchycení listových per k nápravě, ale nakonec se podařilo.
Ke skříni se poté přilepí celé čerpadlo včetně doplňků, jako jsou budíky, potrubí, přívod vody, ventily, budíky, rozvaděče a sací koš.
Jako problém jsem viděl vhodnou trubičku pro savice, v garáži, ani na údržbě jsem už vhodný materiál nenašel, pak pomohl synovec. Z odpadu mi vyrobil 4 vhodné a přesně nařezané kulatinky, ale ze železa, což díky váze nebyl vhodný materiál. Už jsem chtěl kupovat hliníkovou trubičku, nakonec jsem si uvědomil, že jsem přece papírový modelář a z tenkého kancelářského papíru jsem si savice stočil, slepil a nabarvil, opět Agamou.
Pak už jen zadní nožky, oje, polohovatelná stojka, držáky savic. Docela drobné díly, jejichž osazení a naměření je také zkouška nervů, ale díky dobrému gelovému sekundovému lepidlu jsem neměl problém nakonec.
Závěrem chci autorovi modelu Petru Knotkovi a PKG poděkovat za suprový a nevšední model! Rozhodně jsem se u stavby nenudil, při pečlivém a trpělivém přístupu vše sedělo jak mělo, možná škoda, že u některých dílů nebyl i díl rubový. Někdy u výroby drátěných osek a držáků jsem lehce podléhal nervozitě, ve výsledku jsem se svojí stavbou spokojen a těším se na další kousek od PKG, do kterého zastřihnu, pardon, zaříznu… ☺
Autor stavby, textu i fotografií: Zdeněk Semotam
Děkujeme 🙂
