Stručně o předloze
Iljušin IL 2 byl sovětský bitevní letoun, jehož první prototyp vzlétl 2. října 1939. Letoun nebyl z počátku války příliš úspěšný, protože neměl ochranu zadní polosféry a stával se tak snadnou kořistí stíhačů, i když to byl jinak velmi odolný letoun. Později vznikaly různé polní úpravy, například se zadní střeliště přidávala svépomocí a až v roce 1942 byla verze IL 2 M2 vyráběna se stanovištěm zadního střelce již sériově. Verze IL 2 M3 už byla vybavena dozadu šípovitou vnější částí křídla a křídlo samotné bylo celokovové. Během svého nasazení si brzy získal dobrou reputaci. Jeho nasazení se stalo pro Němce nemilým překvapením. Přestože taktika nasazení bitevních letadel k přímé podpoře pozemních vojsk byla v plenkách, začaly sovětské stroje způsobovat nepříteli silné ztráty a vyvolávat paniku v jeho řadách. Německými vojáky byly stroje Il-2 brzy přezdívány černá smrt (Schwarzer Tod). V sovětské armádě byly nazývány „létající tank“, „létající pěšák“, „iljuša“ nebo „hrbatý“. Asi nejznámější přezdívkou byl název šturmovik („bitevník“ – od slova šturm, „útok“), který se stal v ruštině i oficiálním názvem kategorie bitevních letadel. S letounem létali i Čechoslováci a to jak na východní frontě, tak v poválečném Československu, kde byl později nahrazen letounem IL 10. Česká přezdívka letounu IL 2 a IL 10 byla kombajn, díky charakteristickému zvuku motoru.
O modelu
Vystřihovánka polského vydavatele WAK v měřítku 1:33 představuje letoun A. N. Jefimova, který s tímto typem letounu zničil velké množství nepřátelské pozemní techniky, na zemi zničil 85 letounů Luftwaffe a 7 jich sestřelil ve vzduchu. Byl vyznamenán dvakrát řádem Hrdina sovětského svazu, válku přežil a v roce 1975 byl jmenován do hodnosti maršál letectva Sovětského svazu a funkce náměstek ministra obrany.
Model je tištěn ofsetovým tiskem na papírech 3 různých gramáží. Obálka modelu je tištěna na křídovém papíru s malbou letounu. Vnitřní strany obálky obsahují stručnou historii letounu a psaný návod. Na zadní straně je bokorys a půdorys letounu včetně částí variant výzbroje. Návodové kresby mají rozsah 8 stran a popisují stavbu ve 27 krocích. Model jsem stavěl bez dokupovaných doplňků. Protože model má chybně vytištěné barvy v sacím kanále chladiče vody (prohlubeň na hřbetu nosu letounu a špičky podvozkových gondol), je do modelu vložen opravný list papíru s těmito díly. Jedná se o první mnou stavěný model letadla od polského vydavatele.
Stavba
Kostra
Stavbu začneme kostrou přední a střední části trupu, do které vložíme kokpit pilota a nádrž na palivo. Tato fáze stavby nepřináší žádná úskalí. Stavba pokračuje výfuky, těch je 12 a jsou ze tří dílků každý, zde bych spíše doporučil jejich nahrazení vhodnými trubičkami. Následuje stavba sacího kanálu chladiče vody, dále stanoviště zadního střelce s kulometem. Já jsem kulomet odložil až na závěr, neboť si myslím, že bych jej při stavbě ulomil. Po té návod doporučuje přední část trupu potáhnout potahovými díly. Zde bych doporučil nejdříve sestavit kostru trupu celou i s ocasní částí a potáhnout ji pak najednou, předejdete tím dopasovávání obou již potažených částí. Model je konstruován tak, že se obě části potahují odzadu dopředu. Kostra se musela dosti brousit, vycházela mi o něco větší, zvláště v místě zadního střeliště. Jako následující krok plánek doporučuje stavbu vrtule, kterou jsem nicméně stavěl rovněž v závěru.
Krok 12 a 13 popisují stavbu kostry zadní části trupu a ocasních ploch. Ocasní plochy můžete postavit buď pevné, nebo pohyblivé s oddělenými kormidly. Zde pozor, na návodové kresbě je kostra postavena už s konstrukcí vodorovné ocasní plochy. Pokud to tak uděláte, budete muset kostru VOP rozebrat, jinak trup nelze potáhnout. Zadní část potahujeme opět odzadu směrem vpřed, kostru je znovu nutné brousit, a zkoušet jednak díly potahu nasucho a jednak díl 84 přikládat k potažené přední části trupu a slícovat je navzájem. Krok 14 popisuje stavbu chladiče oleje, vypadá složitě, nicméně sestavit jde bez problémů. V následujících krocích máme sestavit podvozek letounu. Kola jsou tvořena kartonovými kroužky, nalepenými na sebe a následně obroušenými do oblého tvaru, zde jsem musel použít tmel.
Křídla
Stavba pokračuje kostrou křídel. Opět se můžeme rozhodnout, zda otevřeme vztlakové klapky, rozpohybujeme křidélka a otevřeme 4 pumovnice ve spodní části křídel na centroplánu mezi podvozkovými gondolami a trupem. Já udělal všechno. Pumovnice bych příště neotevíral, neboť 100 kg pumy ve výsledku nejsou z venku vidět a otvory v potahu komplikují jeho spasování s kostrou. Potah na křídlo sedne poměrně dobře. Světlomet v křídle jsem vyřízl, zasklil a pod potah jsem vytvořil jednoduchou imitaci světlometu. Bohužel jsem potah křídla pozdější manipulací na několika místech pomačkal. Na dalším mnou stavěném letadle chci použít technologii vyplnění prostoru mezi žebry křídla ale i trupu 0,5 mm kartonem, abych pomačkání potahu předešel.
Potahování podvozkových gondol je bez problémů, akorát v tomto bodě je asi potřeba vložit podvozkové nohy do potažných gondol, musí se upravit některé díly a také je tam horší přístup. Při variantě montáže podvozku až do hotových gondol zase neriskujete jejich poničení při manipulaci. Pozor na prohození barev špiček gondol, použijte díly 159a z opravného listu a díly 159b prohoďte pravý za levý. Kryty podvozku jsem nechal opět nakonec stavby. Nasazení potažených křídel na trup proběhlo bez problémů, geometrie byla v pořádku. S aerodynamickými přechody křídlo-trup již to nebylo tak jednoduché, mě vycházely kratší a v zadní části přechodu jsem musel díly zastřihávat a i tak ne vše sedlo jak mělo. To ale mohlo být způsobenou i mou nepřesností. Gondoly s podvěsnými 37 mm kanony jsem nedělal. Pokračoval jsem kabinou. Auuu.
Kabina
Kabinu jsem dělal tak, že jsem mezi vnější a vnitřní díly rámu kabiny vlepil gelovým vteřinovým lepidlem meotarovou folii. Gelové vteřinové lepidlo jsem použil poprvé. Nevypařuje se a nemlží folii. Vše co je na mém modelu zapatlané jsem si poctivě zapatlal sám. Přední část kabiny, odsuvný překryt pilota a pevná část nad nádrží se stavěla víceméně bez problémů. Zde bych vytkl autorovi tvar odsuvné části pilotovy kabiny, ta by měla mít znatelný pozvolný schod, mezi ním a krytem nad nádrží, což na modelu znázorněno není. Odklopný prosklený překryt střelce to už bylo jiné kafe, rámováni je tenké, a v kombinaci s gelovým vteřinovým lepidlem křehne a v důsledku toho se láme. Převis na konci překrytu střelce se mi vytvarovat a zasklít nepodařilo.
Naštěstí řada letounů létala buď bez něj, nebo bez celého zadního překrytu a tak to není zase taková tragédie. Kabina dělaná výše uvedenou technologií špatně drží tvar v jejích podélných ohybech, na linky sloužící pro zaměřování palubních zbraní jsem si netroufl vůbec. Celkově kabinku si na model příště zakoupím, nebo vytáhnu na kopytě, pokud nebude opravdu hranatá. Před montáží zadního překrytu jsem instaloval kulomet. Musel jsem jej uchytit na potah trupu, kdybych jej dal na předem plánovanou pozici uvnitř trupu, byl by v něm moc utopený.
Anténu vysílačky z vystřihovánky radím nepoužívat a nahradit jí třeba jehlou, papír neudrží lanko antény napnuté. Po montáži kabiny jsem nalepil klapky, kryty podvozku a kryty pumovnic. Dále jsem slepil a instaloval vrtuli s kuželem, dolepil hlavně výzbroje. Do pumovnic jsem umístil dvě 100 kg pumy. Pumy jsou o něco širší, než by měly být, do pumovnic jsem je musel vtlačit násilím. V reálu by musel být v každé pumovnici jeden mužik, který by je skákáním po těle pumy vytlačil z pumovnice ven. Proto jsem již další dvě nedělal.
Pokud bych letoun stavěl znovu, zvolil bych buď dvě 250 kg pumy na vnějších závěsnících, protože jsou vidět na první pohled, ale na otevřené pumovnice instalovat nejdou, nebo rakety RS, které jsou zavěšeny na kolejnicích namontovaných na vnější části křídel. Rakety jsem si uschoval, pokud bude někdy chuť, na letadlo je zavěsím. Jako poslední krok jsem letadlo doretušoval. Až budu stavět nějaký plastikáč a budu mít někdy vytaženou stříkací pistoli dodatečně očoudím výfuky a zbraně. Letadlo jsem nepatinoval a neodíral.
Závěr
Co napsat závěrem? Model svou předlohu zcela jistě připomíná, rozměry jsem neřešil. Jako největší chybu vnímám velikost kostry a potahu, zde se musela kostra často zbrousit. Stavbu jsem si užil a bavila mě, rozhodně to není můj poslední model letadla.
Model postavil, nafotil a recenzi připravil Petr Šmahel
