Úvod a předloha
Dalším sakrální malou stavbou – kostelíkem, které jsou mou hlavní kategorií zájmu v papírovém modelářství, se stal kostel narození Panny Marie v Praze – Záběhlicích. Tyto kostely jsou obvykle nejstaršími stavbami širokého městského okolí. Návsi osad, které kdysi (do roku 1922) stály za katastrální hranicí Prahy, jsou dodnes poměrně často vybaveny původními románskými kostely, během staletí přestavovány do dnešní podoby. Stručnou historii kostela narození Panny Marie v Záběhlicích a srovnání jejího vzhledu s modelem Ondry Hejla najdete jako díl Youtube kanálu Papírových výletů do minulosti:
Model je vytištěn na formátu C4 a vlastní dílky zabírají 2 strany (cca 120 dílků). Náročnost 3/5, i když bych volil spíš 4/5 srovnám-li s ostatními modely Ondřeje Hejla.
Stavba modelu
Model jsem lepil přesně podle návodu, tak jak jsem u Ondry Hejla už zvyklý. Postup stavby byl velmi podobný jeho jiným kostelíkům, proto jsem fotodokumentaci nepořizoval. Co mě však poněkud zaskočilo byla velikost některých dílků, které spadají spíše do kategorie náročnosti 4/5. Je to práce pro pinzety a jehly. Díly, které mají značit sílu materiálu jsem podlepil čtvrtkou pro větší 3D efekt, i když je to pak sporné, co do měřítka modelu. Na modelu takové úpravy vypadají efektně.
Největší problém s přesností lepení jsem měl s tvorbou zpevňujících pilířů stěn. Trochu se mi kroutily „do vrtule“.
Textury a tisk modelu jsou poměrně věrné předloze, samozřejmě jisté zjednodušení je nutné a u tohoto modelu je velmi citlivě provedené. Co u modelů Ondry Hejla trochu postrádám je sytost barev tisku, kdy model může na někoho působit poněkud vybledle.
Pozor na okýnka věže. Šikmá část je parapet, nikoli nadokenní špaleta a 4 dílky, které Vám zbudou po dokončení celého modelu patří na okna presbytáře, jdou tam snadno dolepit.
Model vyžaduje už větší zručnost a opatrnou práci s malými dílky. Řadu dílků, hlavně těch menších, jsem zbavil chlopniček a lepil je na tupo. I špatně ohnutá chlopeň o desetinu milimetru může způsobit chybný vzhled přilepeného dílku. Pár takových dílků se mi nepovedlo a je to pak dobře vidět na srovnávacích makro snímcích ve výše uvedeném videu.
Síla papíru je velmi dobře zvolena, přesto vetší plochy potřebují podlepení. Podlepování větších ploch jsem i do takovýchto menších modelů již před časem pravidelně zařadil. Rovné stěny, ploché šikmé střechy, dlažby, to vše podlepuji metodou kopírováním dílu a přilepením přesně zrcadlově vytvořené kartonové 1 mm opory. Lepím chemoprénem Universal a ještě jsem nezaznamenal závadu, že by po roce, dvou tato metoda degradovala model. Něco jiného je lepit papír na dřevěnou podložku, tam už s Chemoprénem mohou nastat potíže.
Závěr
Každý kostel je něčím stavebně slohově zajímavý. Někdo by řekl, že kostely si jsou všechny podobné. Asi ano, pokud srovnáme stavby, které vznikaly a rekonstruovaly se v podobných staletích. Používaly se podobné stavební postupy poplatné době. Podobně by se mohlo říci, že i modely formulí jsou si všechny skoro podobné. Model má své milé zvláštnosti proti jiným kostelům a stojí za to ho mít ve sbírce.
Model je to, ve srovnání např. s bojovou technikou, jednoduchý krom zmíněných drobných dílků.
Doporučuji i navštívit vycházkou místo, kde kostelík stojí a tím zažít širší realitu tohoto modelu.
Autorem článku, stavby, fotografií a videa je Pavel Koráb.
