Dnes se podíváme na zoubek dalšímu modelu ze stáje vydavatele Modely F1. Je to další z posledních kousků a je jím závodní vůz Lola T600. Model je v měřítku 1:24 a verze pro recenzi je použita J.P.L. Racing team. Za stavbu a recenzi děkujeme Petru Šmahelovi.
Úvod
Vystřihovánka závodního auta Lola T600 od vydavatele ModelyF1. Model je vytištěn laserovou technologii na formátu A4. Na obálce je vyobrazena samotný model na závodní dráze. Vystřihovánka obsahuje zajímavý text o historii vozidla v českém a anglickém jazyce. Samozřejmostí jsou i podrobné všeobecné rady pro stavbu papírových modelů. Na zadní straně obálky jsou pak vyobrazena různá barevná provedení vozidla z různých závodů, kterých je celkem 6 a všechny jsou rovněž dostupné. Dále pak 4 barevné fotografie vozila ve žlutém zbarvení ve verzi se světlomety, pod nimi je technický popis vozu. Model samotný představuje verzi vozu v bledě modré barvě, která je pro mě osobně méně atraktivní než ostatní výtisky.
Návod
Návod tvoří návodové kresby s doprovodným textem a šablonami v měřítku 1:1 pro difuzor a lapač vzduchu. Skládá se z pětadvaceti kroků. Vše je pěkně přehledné a texty srozumitelné.
Stavba modelu
Stavbu začínáme koly. Vydavatel dal do vystřihovánky 2 šablony vnějšího obvodu kol pro ty, jež dělají bočnice pneumatik z kartonu. Jednu šablonu pro menší přední kolo, druhou pro zadní kolo. Vzhledem k tomu, že tuto technologii používám, přimluvil bych se, aby dal vydavatel do modelu všechny bočnice, dost to ulehčí modeláři práci. Pneumatiky jsou bombírované, což u předních kol, kde je pneumatika úzká, alespoň mě dělalo celkem problémy.
Zadní kolo má zase zádrhel v podobě dvojitého osazení vnější části disku, kde je těžké dodržet pravidelnost a souosost. Kola jsou dotvořena tenkým kroužkem, který aretuje disky na pneumatice. U tenkých kroužků je v návodu zmíněna jakási pomůcka k dodržení průměru dílů. Možná by bylo vhodné zmínit, zdali je to pomůcka, která se dá někde koupit, nebo si jí má modelář sám vyrobit. Pokud si jí má tedy vyrobit, tak by měl být zmíněn její průměr.
Stavba pokračuje spodní částí podvozku s difuzorem. Následují nápravy a interiér. Zde vydavatel nemyslel na zadní stranu sedačky, která je vidět, a bílá by působila v interiéru dost rušivě. Zkušený modelář si samozřejmě poradí. Následuje motor a část uchycení zadního křídla. Na přední a zadní část podvozku se zavěsí nápravy, spolu s brzdami a osami kol.
Poté zpracujeme vnější část kapoty kokpitu. Zasklít čelní sklo je trošku oříšek, já jsem použil oboustrannou lepící pásku. Vzhledem k tomu, že spodní část dílů kapoty zůstává bílá, bych vydavatele poprosil o doplnění tvarovaných žeber kapoty, která by rovněž usnadnila stavbu. Zvlášť zpracujeme levou a pravou část kapoty, které následně spojí přední kapotou a zmíněným ostrůvkem kokpitu v jeden celek. U bočnic kapoty (díly 29 a 39) autor doporučuje vyříznout otvor pro přední kola až po slepení sestavy, já zde doporučuji horní oblouk naříznout skalpelem a po slepení sestavy pak jen odstřihnout rovné části.
U celé kapoty musím říct, že i když jsem měl obavy o celkovou tuhost sestavy, po nalepení křídla se kabina nekroutí a působí celkem pevně. Než spojíme kapotu s podvozkem, doporučuje vydavatel osadit kola. Já jsem to udělal až po nalepení kapoty, aby kola byla v patřičné pozici v otvorech blatníků. Model dokončíme slepením dalších drobností jako jsou zrcátka, zadní světa a uchycení křídla.
Závěr
Model se stavěl poměrně dobře, přesto jej nedoporučuji úplným začátečníkům, spíše mírně pokročilým modelářům. Od věci by nebylo zvýraznění obrysů dílů, které vzhledem k bledě modré barvě, nebo světle šedé u disků občas zaniká. Dále bych ocenil podbarvení rubových částí modelu, které jsou při manipulaci vidět a nepůsobí hezky, pokud si je modelář sám nedobarví, přičemž mnohdy riskuje deformaci dílků, neb se jedná o velké plochy. Celkově sestavený model působí velmi pěkně, propracovaně a určitě neudělá ostudu v žádné vitrínce zručného modeláře.
