Úvod a předloha
Chtěl jsem si slepit nějakou pražskou historickou stavbičku, abych se na ni mohl jet podívat a porovnat. Vybral jsem si tedy model Ondry Hejla: Michnova letohrádku na pražském Karlově a byla to dobrá volba.
Trochu historie předlohy
Stavba letohrádku byla dokončena roku 1720 po 5 letech výstavby na tehdy téměř prázdné pláni. Hodně se přeprodávala, až ji v roce 1932 koupila společnost pro postavení pomníku Antonínu Dvořákovi a tak je tu dodnes muzeum tohoto velkého českého hudebního skladatele.
Více se dozvíte v krátkém videjku, kde také porovnávám model s reálnou stavbou.
Stavba modelu
Model se může zdát takovou obyčejnou krabičkou, ale zdivo je profilované řadou stavebních 3D barokních prvků jako jsou lizény, rohové bosáže, rámy oken, zdobené obložení portálových dveří, sochy, což jsou samé kudrlinky a autor Ondra Hejl nás tady nešetřil. Já jsem tyto prvky často podlepil 160 g čtvrtkou, hrany retušoval, aby model vypadal plastičtěji.
Autor se samozřejmě snažil vystihnout realitu předlohy, přesto v některých detailech zjednodušil detail úměrně měřítku, takže při velkém zvětšení, při porovnání je rozdíl dost patrný. U barokních kudrlinek to lze i pochopit. Největší ústupek od reality najdeme na střešních vikýřích.
Stěny jsem podlepoval kartonem 0,5 mm a na střechu jsem použil 1 mm. Ať je rovná! Model je tím pro proschnutí pevný a stabilní.
Model nemá vyloženě kritické místo, jen oblouky vikýřů na střeše mi úplně nesedly.
10 let starý model svým počtem dílků odpovídá hodnocení 3/5. Je však nutná pečlivost u vyřezávaných stavebních dekorací.
Některé díly jsou hodně zjednodušené proti realitě a některé jsou vyloženě jiné. Buď majitel v průběhu 10 let okno zazdil a schody vyměnil nebo v průběhu 10 let od vydání modelu došlo k různým stavebním úpravám. Obloukové schodiště je dnes hranaté nebo jedno z oken v přízemí je dnes zazděné. Anebo možná nikdy zasklené nebylo, schody nikdy hranaté nebyly a vše je jen autorova fantazie. To jsem nezjistil.
Klasicky jsem začal obvodovými zdmi letohrádku. A přišel první těžší úkol vyřezat skalpelem ozdobnou barokní výzdobu kolem 18 okem a dvou dveří. To stavbu modelu poněkud zpomalilo. Vše je třeba retušovat ještě než přijdou přilepit na stěnu. Musel jsem provádět menší úpravy, jinak by se rámy nevešly pod římsy v prvním patře, ale nic není poznat, pokud to nevíte 🙂
Při nalepování střechy na budovu, střechu jsem musel uvnitř nelepnými proužky, aby horní část střechy pěkně seděla na spodní a netrčela do nebe, tak střechu zatím bez vikýřů a komína jsem několikrát musel odlepit a znovu sesadit, než jsem lepidlem zvlhlé dlouhé lišty dostal pod kontrolu.
Hodnocení a závěr
Kvalita tisku a papír je na dobré úrovni. Papír dobře přijímá lepidlo a tisk se nikde neláme. Při rýhování stěn a střechy jsem použil techniku „vyškrábat“ papírovou hmotu z rubu ohybu. Barva tisku se pak v rozích při ohybu vůbec nenaruší, papír nenatrhne. U tohoto modely však tato jemná práce trochu zanikla, protože stavba je opatřena zdobnými lizénami nebo sloupovými pilastry, chovající se skoro jako rohová bosáž, takže jí vlastně zakrývá.
Malou architekturu lepím na své oblíbené podložky, ale každý podle svého vkusu.
Pro nás milovníky malé architektury je to milý přírůstek do sbírky. Zajímavá je i 300 let stará historie objektu, případně osoby, které měli se stavbou co do činění, buď jako architekti nebo pak i nájemníci a majitelé.
Modýlek slepil, recenzi sepsal a videjko natočil Pavel Koráb
