Co je předloha modelu
Trieste byl bathyskaf navržený Augustem Piccardem jako speciální typ ponorky určený pro hlubinný výzkum. Ponorka byla vyrobena v Itálii a spuštěna na vodu 26. srpna 1953. Původně byla konstruována pro ponory do hloubky 20 000 stop (6 096 metrů).
Hlavní tlaková koule (bathysféra) byla vyrobena firmou Krupp-Maschinenbau v německém Essenu a umožňovala nyní ponory až do hloubky 36 000 stop (přibližně 11 000 metrů). Zvláštní bezpečnostní prvek tvořil balastní systém, složený z ocelových kuliček držených elektromagnety. V případě výpadku proudu se kuličky automaticky uvolnily a bathyskaf se samovolně vynořil. Jako vztlakové médium sloužilo přibližně 85 m³ benzínu v cylindrické plechové nádrži.
Dne 23. ledna 1960 se Trieste stala první ponorkou, která dosáhla nejhlubšího místa Mariánského příkopu – Challengertiefu – v hloubce přibližně 10 910 metrů, a poté se bezpečně vynořila. V této hloubce panuje tlak přes 1 000 barů.
Posádka Trieste manévrovala bathyskaf jen čtyři metry nad mořským dnem, pravděpodobně kvůli bezpečnostní rezervě. Hloubka 10 910 metrů (podle některých zdrojů 10 916 metrů) je dodnes nepřekonaným rekordem pro ponorná plavidla.
zdroj + foto: Wikipedia
Něco o sešitu vystřihovánky
Tištěná vystřihovánka od vydavatelství WAK je opatřena lesklým obalem, který opravdu láká modeláře k jeho koupi a rozstříhání. Ofsetový tisk je velmi čistý a přesný.
Na čtyřech listech formátu A4 je rozmístěno přibližně 300 jednotlivých dílů.
Polský stavební návod je doplněn mnoha konstrukčními nákresy. Kromě toho jsou k dispozici i dvě fotografie hotového modelu.
Obzvláště zajímavé mi přijde, že součástí archu je i stojan pro prezentaci modelu.
Podle mého názoru odpovídá tento model střední obtížnosti.
Díky měřítku 1:50 dosahuje hotový model délky 36 cm, což je poměrně velké.
Vlastní stavba modelu
Na začátku se trup sestavuje ze čtyř částí, což připomíná konstrukci trupu letadla. Přesnost dílů je vynikající.
Během fází schnutí sestavuji stojan pro ponorku. Základovou desku zesiluji 3mm kartonem a boční části 0,9mm lepenkou Finnpappe. Hotový stojan mohu již nyní použít jako montážní pomůcku.
Na přídi trupu se montáž poprvé stává trochu složitější, ale tento úsek se mi podařil velmi dobře, protože i zde je model navržen velmi přesně. Podobným způsobem jako příď je sestavena také záď. Na spodní stranu trupu jsou nyní připevněny dva kupolovité prvky, které dokonale přiléhají ke křivkám modelu!
Následuje nejobtížnější část – tlaková kapsle, ve které se nacházeli hlubinní badatelé. Z 0,9 mm lepenky Finnpappe sestavuji jemnou kostru z výztuh, která po zaschnutí získá značnou pevnost. Dvě polokoule jsou slepeny krok za krokem pomocí velkého množství chlopní a vnitřní strana je navíc vyložena hedvábným papírem.
Hotová koule je poté připevněna k trupu spolu s různými drobnými detaily a opět perfektně zapadá.
Následuje sestavení vstupní věže, kterou lze postavit v jednoduché nebo detailní variantě. Rozhoduji se pro detailní verzi, ve které se používá několik zesílených rámových prvků. Po připojení věže k horní části trupu jsou přidány další drobné detaily a dva postranní ochozy.
Poslední papírové díly tvoří dvě lodní vrtule.
Zábradlí je tvarováno podle šablony v konstrukčním náčrtu z 0,5mm měděného drátu a natřeno bílou barvou.
Tímto mohu po 38 hodinách stavební doby během 24 dní ponorku upevnit na stojan.
Pokud Vás modely ponorek zaujaly další těchto plavidel naleznete zde.
K modelu vyšly i laserové doplňky, které pomohou zvládnou těžší místa.
Moje hodnocení
Tento modelářský sešit a model je pro WAK velkým úspěchem!
Skvělý obal, velmi čistý ofsetový tisk, vynikající stavební návod, který nenechává žádné otázky nezodpovězené.
Jako hlavní přednost bych ale označil perfektní přesnost konstrukce!
Stavba tohoto modelu byla čistým potěšením a výsledkem je velmi atraktivní model.
Absolutně doporučeníhodný model!
S přátelským pozdravem
Kurt Berglez
