Stará huť u Adamova

Když se před asi rokem začal plánovat první ročník Modelářského světa ve spolupráci s Technickým muzeem Brno, zrodila se i myšlenka na papírový model, který by posloužil jak k propagaci akce samotné, tak i muzea, v jehož prostorech se měla odehrát. Jelikož brněnské technické muzeum nedisponuje jen moderní budovou v Brně, ale spravuje i zajímavé technické památky po celé Moravě, bylo rozhodnuto, že se některá z nich stane předlohou pro vystřihovánku. Nakonec padla volba na Starou huť u Adamova a já jsem byl moc rád, že jsem k její přípravě mohl přiložit svou pomocnou ruku a následně se pustit i do beta stavby.

Autorem modelu je Tomáš Hrebík, mladý autor, který si již mezi modeláři vydobyl dobré jméno a s jehož výtvory se můžeme potkat i na stránkách ABC, či Fifíka. Tomáš má můj obdiv, jelikož celý model dokázat zpracovat pouze z fotografií a přesto vytvořil dílko natolik věrné své skutečné předloze, až jej podezřívám, že se přeci jen do Adamova vypravil inkognito. Vystřihovánku vydala firma Betexa ve spolupráci s Technickým muzeem v Brně. Díly modelu jsou rozloženy do devíti stran formátu A4+, přičemž je možné postavit jak kompletní variantu se všemi plastickými díly, spojenou do jednoho celku, tak i zjednodušenou verzi, při které mohou jednotlivé objekty ve zjednodušené podobě stát i samostatně. Velmi pozitivně hodnotím tisk na kvalitním matném papíře. Součástí sešitu je český návod a dvě stránky návodových kreseb. Nechybí ani obsáhlé dvoustránkové shrnutí historie předlohy tohoto modelu. Za velmi povedené považuji grafické zpracování obálky a moderní design, pod kterým Betexa vydává své nové vystřihovánky, i dotisky starých modelů od loňského roku.

Jelikož se ke mně vystřihovánka dostávala postupně, podle toho jak autor pokračoval v její tvorbě, bude asi můj postup stavby dost odlišný od oficiálního návodu. Stavěl jsem složitější verzi vystřihovánky.

Začal jsem stavbou budovy současného muzea, bývalé hutní modelárny. Její dosti členitou fasádu vyřešil Tomáš zajímavým sendvičovým prvkem. Na základní fasádu s vyřezanými otvory pro okna a dveře se ze zadu přilepí kartonová výstuha opět s otvory, vyřezanými dle šablony ve vystřihovánce. Tato výztuha budovu jednak zpevní a navíc dodá otvorům požadovanou hloubku. Teprve na ni se ze zadu přilepí samotná okna a dveře. Budovu pak bylo možné uzavřít a opatřit střechou, ve složitější variantě doplněnou o podstřešní římsu. Budovu jsem následně odložil a pustil se do stavby hlavní železářské pece Františky.

Ve spodní části pece jsem vyřezal otvory abych mohl doplnit plastické zpracovní vnitřního prostoru. Po té jsem stavbu uzavřel a osadil vyhlídkovou plošinou se zábradlím, na kterou na závěr přišla nástavba s plasticky zpracovaným střešním otvorem. Vrchní část budovy pece jsem doplnil o krytý můstek, který spojuje vyhlídkovou plošinu a svah za pecí. Na závěr jsem můstek i plošinu doplnil o vzpěry.

V další části stavby jsem se pustil do dvou menších pecí, ve kterých se pálilo vápno. Opět jsem zvolil plastickou variantu vnitřního prostoru jejich dolních částí a po horní části pláště jsem vlepil rovněž plasticky zpracovaný násypný otvor.

Jakmile byly všechny tyto podsestavy dokončeny, začal jsem je postupně spojovat a tvořit tak terén. K mohutným zdem navážecí rampy jsem nejprve připojil obě manší pece a následně i pec velkou, kterou jsem doplnil o plochu terénu kolem ní. Dále jsem přilepil i budovu muzea a k ní přiléhající schodiště.

Na závěr stavby zbývalo doplnit už jen bezpečnostní plůtek na koruně zdi navážecí rampy i u vstupu do prvního patra muzea. Tím byl model hotov.

Model, byť rozsáhlý, není nijak zvlášť složitý ani v náročnější variantě. Výborné grafické zpracování doplňuje potěšení z toho, jak vše perfektně sedí. Navíc podobných modelů industriálních staveb není opravdu mnoho, takže hotový model rozhodně nezapadne ve sbírce žádného modeláře. Vzhledem k tomu, že sám v Adamově bydlím, bylo mi skutečnou ctí a radostí tento model lepit.

Stará huť u Adamova (Huť Františka) je pozůstatkem železářského hutního komplexu, který v této oblasti vybudoval knížecí rod Lichtenštejnů v polovině 18. století, i když historie zpracování kovu v této oblasti sahá až do pravěku. Vedle ekonomického přínosu byl areál součástí přírodně krajinářského areálu s množstvím romantických staveb, pro který se vžil pojem Moravské Švýcarsko. Spolu se zámkem v Adamově, jeskyněmi Moravského krasu a poutními místy ve Vranově a Křtinách byl oblíbeným cílem výletů, a jako protiklad přírodních a architektonických krás ve svém okolí prezentoval ekonomickou a hospodářskou moc knížecí rodiny. Výroba se zde udržela téměř 150 let, ale provoz byl ukončen na konci 19. Století. Z rozsáhlého areálu se do dnešní doby zachovalo pouze několik staveb, včetně vysoké pece a muzea, které byly roku 1971 prohlášeny technickou rezervací.