Městský dům kultury v Karviné
Dne 14 června 2019 jsme se vydali do statutárního města moravskoslezského kraje, abychom vám přinesli informace o právě probíhající výstavě papírových modelů vozů Formule 1 – konkrétně průřez historií týmu Ferrari.

Krátce po poledni jsme dorazili na místo, kde jsme se sešli jak s Milanem, tak i s paní Lenkou, kteří tvoří MPL team, stojící za touto vznikající sbírkou.
Společně jsme navštívili vkusný sál, kde je vystavena unikátní sbírka šedesáti modelů závodních vozů Ferrari – konkrétně kategorie F1 v měřítku 1:6.

Výstava je zpřístupněna do 26. června tohoto roku. Pro ty, kteří se rozhodnou pro její návštěvu, zde máme informace o otevírací době sálu: po, st, pá: 9:00 – 15:00 hodin; út, čt: 9:00 – 19:00 hodin.
Členy MPL teamu jsme byli provedeni, dostali mnoho informací a v poslední řadě jsem s nimi udělali rozhovor, který vám nyní přinášíme.

Více o konání výstavy se dozvíte ZDE.

Milan Paulus
Narozen 9.11.1964. Autor a modelář, zabývající se především výrobou modelů v měřítku 1:6. Jeho láskou je značka Ferrari a vše, co s ní souvisí.

Ahoj Milane,
děkujeme, že jsi nám umožnil s Tebou natočit rozhovor, ve kterém se Ti chceme pověnovat víc ze široka. Přeci jen se stáváš pomalu celebritou, jejíž pověst se šíří za hranice českého státu a my se pokusíme společně zmapovat jak se z obyčejného mrňavoučkého středočeského chlapce stane celebrita, jíž věnují pozornost i v samotné kolébce nejprestižnějšího motoristického sportu 🙂

O lepení Tvých šestinových miláčků toho v médiích proběhlo hodně, dovol nám tedy i pár otázek ze soukromí, abychom Tvůj obraz veřejnosti nějak ucelili.

Pocházíš z Příbrami?
Ano

Jak se stalo, že jsi skončil téměř na druhém konci republiky? 🙂
Byl jsem malinký a nemohl jsem o ničem rozhodovat, maminka se přestěhovala sem do Karviné.

Jak jsi se vlastně Ty dostal k lepení papírových modelů? Měl jsi stejný vývoj, jako většina českých kluků? Start u legendárního časopisu ABC?
Samozřejmě, pan Vyškovský, to je můj praotec, když to tak řeknu.

A vazba mezi panem Vyškovským a Ferrari?
Pan Vyškovský a Ferrari? No on vlastně postavil “T2ku” přeci ne.. 312! Ale ono to bylo strašné, ovšem to mu nikdo nemůže mít za zlé, protože on je architekt a ne automobilový designér. Takže to je v dnešní době spíš k zasmání, ale to vůbec nemyslím hanlivě samozřejmě! Ona je to dnes taková srandička, ale tohle bylo úplně první Ferrari, co jsem kdy postavil. Jinak já jsem stavěl všechno i architekturu. První můj model byl obrněný automobil Lenin.

Řekneš nám, zda Ti zůstalo něco z toho modelářského dětství hluboko zakořeněno? Spousty modelářů má nějaké zajímavé postřehy, které rádi vzpomenou a myslím, že u Tebe to nebude jinak.
Ano to byl právě ten můj první model. Obrněný automobil Lenin, který máma zmuchlala, vyhodila a dostal jsem přes d**ku, protože jsem měl celé tepláky od Kanagonu a takhle to celé začalo. V té době mi bylo nějakých sedm let. Ale to bylo v době, kdy kdybych mámu udal, tak jí snad za tohle zavřou.

Co puberta? Ovlivnila tvůj směr lepení? Resp. Tvé lepení, ovlivnilo Tvou pubertu? 😀
Holky a kytara! Já jsem nelepil. V té době jsem byl na vojenské škole a tam toho času bylo velmi málo, chodil jsem do karate a měl jsem už první kapelu (takovou armádní).
Samozřejmě jsem nepřestal úplně, taky jsem lepil, ale málo. V té době už to byly ty formule. Vlastně už jenom čistě formule 1 a tehdy mi říkali “Kanagon”. Stále nevím , jestli proto, že jsem vtěrka, nebo díky lepidlu.

To byl nějaký song v té době, že? “Lepivá, nestálá..”
Ano ano, taky jsme to pak mockrát hrávali díky tomu, že mi tak říkali.

Dospíval jsi v předrevoluční době…
v té lepší době!

…je ze Tvého úhlu pohledu, něco, co by výrazně ovlivnilo Tvůj modelářský rozvoj?
Bylo to rozhodně pomalejší. Člověče, to je otázka, kterou jsem nikdy nedostal, to je zajímavé…
Ale když nad tím teď uvažuji, tak vážně, bylo to pomalejší, protože nebylo toho tolik. Tenkrát bylo jen to ABC a těch formulí v nich bylo minimum. Tam vyšly snad dvě za rok mám dojem. Ale krom toho ABC nebylo nic. Dneska když si chci něco postavit, tak otevřu internet, všechno si najdu během dvou hodin a mohu začít stavět. Tenkrát to nebylo, takže dneska ty děcka mají tu možnost stavby a rozvoje nepoměrně větší než jsme měli my. Respektive když já jsem byl malej, v pubertě. No prostě v té době před internetem.

Ty jsi ale odpověděl „v té lepší době“ co jsi tím myslel, jak ta doba byla lepší?
No neměli jsme ty mobily, nebyl internet, chodili jsme ven, tam jsme se porvali, lítali jsme po venku, seděli na klepáčích, kouřili na tajno… To dneska ty děti na tom jsou mnohem “líp”, protože sedí doma.

Takže ten svět byl pochopitelnější?
Byl úplně normální, nádhernej, perfektní!

Přeskočím pár let a podíváme se do současnosti – je zjevné, že Tvou druhou láskou je Ferrari…
První!!

NE!! DRUHOU!

.. Kdy jsi k tomu přišel, a jak jsi se na to díval přes železnou oponu? Bylo tehdy dost informací jak o samotné značce, tak i o strojích, kterým Ty holduješ? Daly se tehdy vůbec sehnat podklady pro lepení?
Moje máma mě k tomu dostala. Já jsem jako malý dělal kraviny a ona mě donutila se koukat. To bylo v době , kdy komentoval Pecháček, to byl mimochodem úžasný komentátor. Nikdo tomu nerozuměl, on ano. Tak jsem se otráveně šel koukat, to bylo hned okolo startu, ono to začalo jezdit, mě jako děcku se to samozřejmě líbilo. Bylo mi deset, nebo jedenáct let a Lauda už jezdil ve Ferrari. To bylo okolo roku 1974, a máma mi začala kupovat taky časopisy Motoristiská současnost a ještě bylo něco jako Svět motoru. Na Slovensku vycházel Stop. Pak mi půjčovala od kamarádky, jejíž manžel tomu holdoval, časopisy a knížky, tak jsem začal číst, ale to mě zajímala Formule1 jako taková, jako celek. Ona mě zajímá furt, tedy po tom posledním závodě teď už ne, to se na to nedalo koukat 😀

Přišli jsme k tomu, jak jsi se k Ferrari dostal, ale co Tě k němu přifixovalo úplně nejvíc?
Bouračka Nikiho Laudy! Já ten záznam viděl do dneška už snad milionkrát. I ve filmu Rivalové, to bylo tak krásně autenticky udělané, že to člověka až úplně mrazí.
Do té doby se Ferrarimu všichni smáli, že je staromódní, protože v té době všichni měli takové ty skořepiny splácané z hliníku, sbouchané nýty a jenom Ferrari měl v tom auťáku železný rám. Kdyby ho tam ale neměl, tak by z Laudy byla úplná placka. Takže to Ferrari mu dalo spíš jenom šanci vyhrát ten závod o život, když to řeknu takhle poeticky. Ale on to musel vybojovat tím, jak vdechoval ty splodiny, měl spálená plíce a to okolo.. Ale tu šanci mu dalo to Ferrari, a v té době jsem se o to začal podrobně zajímat!

Doba před revolucí, Ty lepíš modely závodních vozů Ferrari. Jak to bylo s podklady, informacemi, detaily? Dalo se k nim vůbec nějak dostat?
To je právě tak, že tehdy jsem nedělal stejně jako dnes. Tenkrát se dělalo z vystřihovánek, nebo těch pár fotek co tehdy bylo.

Takže můžeme říct, že Milan Paulus je člověk, který umí slepit i vystřihovánku?
Jo jo jo, tak lepil jsem jí no. Jak dalece byla dobrá? Tedy, asi nebyla.

Já si tě jednou vyzkouším, pozvu Tě na workshop!
To nedopadne dobře, já neumím lepit přesně, já nemusím, ono mě totiž pomůže barva a tmel že jo!

Kolik Ti bylo let když jsi slepil svůj první model a jak dopadl?
Od pana Vyškovského to ferrari T312 T2. To mi mohlo být tak osm až deset let. Jak dopad? No měl být postavený podle vystřihovánky.

V dnešní době se pozornost široké veřejnosti upírá k Tvým modelům okruhových speciálů stáje Ferrari 1:6. Lepíš, lepil jsi a budeš lepit i vozy jiných stájí ze série F1?
Ano, slepil jsem například Eagle z roku 1967, což byla americká formule 1. Také jsem třeba slepil Tiger 1:6, což je německý tak z WWII. Dvacetikilový drobeček. Ale i drobnosti, jakou jsou různé ozdobičky, například na svatební dorty a podobně. Teď lepím letadlo z první světové války Spad S XIII. A plánujeme některé zvláštní projekty, které jsou spojeny s Ferrari. Třeba jako Alfa Romeo LR, na kterém vyhrál Enzo Ferrari závod v Raveně, kde byl pozván na večeři, kde potkal hraběnku Paolinu Barraco, matku pilota, který zemřel v roce 1918. Ta Ferrarimu za jeho vítězství věnovala ten znak, který dodnes používá Ferrari. Dále plánuji Alfa Romeo P2, která je provázaná se Scuderia Ferrari, kdy byl pan Ferrari ještě technickým ředitelem Alfa Romeo. Dále máme v plánu člun Ferrari Arno IX, – to je v podstatě F1 na vodě. Jeho součástí je dvanáctiválcový motor Ferrari. Pak samozřejmě i náklaďák – transporter, který bude mít tři metry. Na ten se moc těším.
A v neposlední řadě ještě motor “boxer” Ferrari 1:1, který bude v galerii sloužit jako stůl.

Rozpracované letadlo z první světové války Spad S XIII.
Rozpracované letadlo z první světové války Spad S XIII.

Pomalu se tedy dostáváme k otázce prostoru a problematice samotného měřítka. Ti, kteří tvůj příběh ještě neznají, by měli vědět, že jsi velmi elegantně řešil problémy s prostorem. Modely jsi doma věšel na zdi. Tuto technologii jsi vyměnil za úhledné regálky. Nehrály v tom roli problémy s váhou modelů? Teď modely skladuješ v přirozené poloze horizontální, nicméně, takový model má úctyhodnou hmotnost, netrpí tím nápravy a pneumatiky modelů? Já sám lepím modely, a nejsnažší pro mě bylo zmenšovat měřítko, než bych rozšiřoval své hmotné statky. U Tebe změna měřítka nepřichází v úvahu, jak tedy dál? Už skupuješ byty v okolí? 😀
Ano, zavěšení modelů bylo strašné, Technické služby Karviná mi zajistily police, které nyní slouží mým modelům.
Každý model váží zhruba dvě kila, a je postavený tak, jako ve skutečnosti, čili co modelům vadilo, bylo zavěšení na stěně, kdy docházelo k deformacím náprav. Pokud teď stojí na kolech, tak je vše v pořádku, pro to jsou uzpůsobeny. Nemovitosti nekupuji, i když ani náhodou nebudem měnit měřítko. Moje milovaná Lenička vymyslela řešení. Zrušíme ložnici, kterou nahradíme galerií.

Takže až Tě budou lidé potkávat, jak spíš na nádraží, tak to není bezdomovectví, pouze ubytováváš doma příliš mnoho formulí?
Nene, ložnici uděláme tady společně s obývákem a původní ložnice bude sloužit jen modelům, kterých se tam musí vejít minimálně 111. K tomu tam ještě přibudou ty další zmiňované projekty, a ještě letadlo.

Se sérií Ferrari F1 jsi začal v roce 2008?
Ano.

Když si na tento rok vzpomeneš, co pro Tebe přinesl nejzajímavějšího?
Srandovní vítězství Hamiltona, kdy za pomoci Glocka předjel Massu a tím získal titul. Z modelářského hlediska samozřejmě největší radost, že jsem tu sérii začal a podařilo se mi dokončit první model. Ferrari 1512, který jsem z ABC vzal, zvětšil , což ale vůbec nefungovalo.Nic nepasovalo, kroutilo se , takže jsem si ho stejně musel postavit podle sebe.Takže ti, kteří si myslí, že modely zvětšuji z předtisků se mýlí. To nelze, ta konstrukce v mém měřítku nefunguje.

Kolik vozů je k dnešnímu dni hotových?
60 a další je doma rozpracovaný.

Kolik jich plánuješ ještě slepit? Potažmo vyrobit.
Do celkových stojedenácti jeden dodělat a dalších padesát vyrobit

Kdy s tím skončíš?
+/- za deset let.

Ferrari SF 70 H tipo 668
Ferrari SF 70 H tipo 668

Co potom?
To je nekonečný příběh. Víš co bylo třeba v Le Mans?

Ano.

Takže to může být zase jiná serie, ke které si už teď odskakuješ?
Odskakuji, ale ono to je tak, že já budu stavět do tisícého závodu Ferrari v F1. Teď to byl tisící závod F1, ale Ferrari má o 27 závodů méně. Ferrari nebylo v F1 od začátku. Čili osmý, nebo devátý závod příští sezony pojede teprve Ferrari v F1 ten svůj tisící závod. To bude poslední rok a model , který budu stavět. Pak bych rád postavil Le Mans, tam těch továrních moc nebylo, ty jezdily asi do roku 1965, pak už byly soukromé. No a pak jsou ještě cestovní auta, takže toho je k lepení hodně. Ale třeba budou i Formule E, na které moc tedy nevěřím, ale kdyby náhodou,…

Jakých úspěchů jsi s modely dosáhl?
Mezi modeláři nic, mě nejde moc s nikým srovnávat.

Dobrá ale tak celkově, nejen medaile za soutěže modelářské, prostě co vnímáš jako takový svůj úspěch?
Dopis od Ferrariho, to je takové “to moje nejhezčí” co jsem kdy za to dostal. Ale můj nejúžasnější zážitek s modely byl start dvanáctihodinovky letos v Brně, protože naše Ferrari 1:6 stálo na roštu se skutečnými vozy (Jednalo se o model speciálu, ve kterém jezdil Niki Lauda a bylo zde vystaveno i jako prvek uctění památky Nikiho, který pár dní před tímto závodem zemřel). To byla obrovská pocta, protože jsem měl Laudu moc rád a tím jsem ho mohl neskutečně uctít. Tohle pro mě znamenalo asi úplně nejvíc ze všeho, kam se proti tomu hrabou poháry a medaile z výstav.

Čeho plánuješ ještě dosáhnout, vyjma kompletace sbírky F1?
Zápisu do Guinessovy knihy rekordů, kam jsme se jednou už pokusili zapsat, ale nebylo nám to uznané. Nikoli tedy, že bychom nesplnili podmínky, ale kvůli špatné komunikaci, kdy jsme nebyli správně pochopeni. My jsem chtěli zápis sbírky největších modelů ale bylo to pochopeno jako největší sbírka modelů, což samozřejmě není. Druhým cílem je dostat tu naši domácí galerii do “Toulavé kamery” na ČT. Poslední a největším cílem je dostat celou tuhle sbírku do Maranella, aby tam skončila.

My se můžeme asi zmínit, že už jsme spolu hovořili párkrát na výstavách a já když Tě poslouchám, mám pocit, že to vyzní jinak, než ve skutečnosti je.Byl bych moc rád, kdybys to uvedl na pravou míru.
Hodně mi pomáhá stáhnout plánky plastových stavebnic, kterých je přes devadesát procent všech formulí volně ke stažení na internetu. Ty si pak zvětším, abych na ně dobře viděl a díky nim mám většinu toho co potřebuji. Především interiéru. To, co je zvnějšku je jednoduché, na to jsou spousty fotografií a podobně. Rozměry, když se nenajdou nikde oficiální plánky, si propočítávám. Díky tomu, že známe třeba rozměr konkrétních pneumatik, nebo šířku křídla v dané sezóně, rozvor, apod., jsem schopen pak z obrázků po eliminaci perspektivy, získat dost přesných dat pro to, aby model měl správné proporce.

Vypadá to, že jsi člověk, který se podívá na plánky formulí, pak zajde na hromadu papírového odpadu, který slepí do kupy a on z toho vyleze monopost F1 – tak to ale není! Popíšeš nám ten proces, jak vznikají Tvé současné modely?
Já o sobě tvrdím, aniž bych se chtěl chlubit, že nedělám nic na počítači, Lenička mi to potvrdí. Vezmu tužku, podívám se na díl, a na karton si ho nakreslím. Vystřihnu, přiložím na místo a kde nesedí úplně přesně, si jej doupravím. Zbytek už je práce s lepidly, tmelem a barvou.

Co vývoj Tvých modelů, technologie lepení, použitých materiálů. Když už 10 let lepíš stejně a funguje Ti to, asi nemá smysl na tom cokoli měnit, že?
No jasně, není co na tom měnit. A co se týče papírů, tak já ani nepoznám gramáž, nevím jak se co jmenuje. Pro mě je důležité, že mám kartonky 2 mm na podlahy, které jsou tvrdé, že je řežu skoro pilkou, ale jinak jsou samozřejmě papíry lesklé, strukturované, tvrdé, měkké, každý se mi hodí jinde. Zajímavé na práci s papírem je to, že papír sice nemá letokruhy, nicméně se tak chová. Obzvlášť u těch silných musím dávat pozor kterým směrem jakou část papíru budu ohýbat, aby se mi nelámal, nebo jinak nedeformoval.

Co architektura? Kdysi proběhla informace, že by ze Tvých rukou měla vzejít i nějaká sakrální záležitost, snad kostel pro Tvou první lásku, paní Leničku, která miluje všechno ruské, především architekturu. Jak to dopadlo?
To jsem slíbil už před lety a dokonce jsem už sehnal i vystřihovánku Chrámu Václava Blaženého, kterou chci slepit.

Bude také 1:6?
Ne, určitě ne, maximálně 1:60, abych zachoval tu šestku v měřítku.

Nastal čas se zaměřit na cíl naší cesty za Tebou. Milan Paulus – výstava modelů Ferrari v městském domě kultury v Karviné!

Řekni nám prosím vlastními slovy, co , proč, kolik, kdy a do kdy vystavuješ, co by neměli návštěvníci přehlédnout a co je podle tebe největším lákadlem této expozice.
Každý normální chlap, nebo kluk má rád auta – takže na auťáky, kterých tam je tedy přesně 60. Představuji lidem unikátní způsob lepení a mohou se podívat, co lze postavit z ničeho.

Záludnosti

Pověz nám barvitě, jak se člověk deset minut souká do okruhového speciálu ferrari 😀
Blbě, deset minut, to je slabé. Oni mi to vysvětlovali – přišel ke mě Karel a povídá: “Hele, normálně tam strčíš nejdřív pravou nohu, pak tam dáš p*del, pak hlavu a pak levou nohu!” Tak jsem tam dal pravou nohu, p*del, a sedl jsem si na vrch toho “lavóru”. No pak jsem tam dal i hlavu a zapadl jsem dovnitř. Noha mi zůstala trčet ven a oni povídali: “no a teď tu nohu!”. Já na to “Vy v*le, jak ji tam mám dát?!”, tak mi tu nohu rvali, kroutili, až mi ji tam dostali. Na to jsem tedy oznámil “Tak a dost! zrušte závod, protože tady už definitivně zůstanu“. Tak mě nakonec dva rvali ven.

Chutná Ti káva z ešusu? (narážím na to, jak jsem Milanovi a Leničce uvařil na jedné výstavě kdysi kávu v ešusu na kempingovém vařiči a čekal, jak to jako uctívač italských tradic přežije)
Jasně! Představ si, dostali jsme kafe od italů, bylo dobré, takové maličké, fakt výborné. Ale třeba tady doma jsem dělal model a kafe postavené vedle (v hrnku), a fotil jsem to pro nějaké italy. A jeden ten Ital mě napsal “Co to tam máš na pití?”, tak mu odpovídám, že kafe, a on mi napsal :”Prase!”. Ale jinak z ešusu je dobré kafe. Ale Ty buď rád (směřováno na mě – za dobrotu na žebrotu), že máš mezi modeláři hezkou přezdívku.

Který model pro Tebe znamená nejvíc z těch, které jsi vytvořil?
Můj NEJ model jsem lepil asi jako padesátý, protože jsem ho nechtěl zkazit a počkal jsem až to budu alespoň trošku umět. Je to Laudův speciál. Já prostě Laudu miluji a budu milovat…

Zmiňoval jsem tady Tvou druhou lásku Ferrari, a Ty ses hádal, že je to první láska. Odpověz mi prosím tedy na jednoduchou otázku: Ferrari, nebo Lenička?
LENIČKA! Nevyměnil bych ji. Je to sice hezké, mít Ferrari, ale žádná jiná žena by se mnou nevydržela, takže já bych musel být pořád sám.To je přeci nesmysl, to raději budu s Leničkou.

Tvá první láska – věčně pozitivní paní Lenička. Milane, prosím, teď Ti dáváme prostor, abys řekl něco, co si myslíš, že by měla slyšet a Tys jí to možná ještě nikdy neřekl a nebo něco, co si zaslouží, aby slyšela často 🙂
Podívej, my si říkáme stále všechno i to hezké. My jsme spolu jedenáct let a nikdy jsme se nepohádali, neřekli si nic ošklivého. My nepotřebujeme Vánoce, my si děláme krásné dny stále. Takže co jí mám říct? Ona to vážně všechno už ví. Nepořádek dělám, barvy tu smrdí, na procházky nechodíme, na dovolené nejezdíme, vždyť já mám doma světici!

Než položíme pár otázek i Tvé obětavé ženě, máš prostor zde vzkázat něco všem modelářům.
Rád bych vzkázal hlavně těm začínajícím, ať se nebojí, nevzdávají, když se něco nepovede, vždyť to nemusí být vše dokonalé. Tak to vezmu a vyhodím, je to jenom papír, a ktyžtak to slepím znovu. Hlavně se nebát, nevzdávat se, nenechat si zkazit radost nějakou blbostí, jako že mi to nejde, nebo někdo jiný říká, že mám něco špatně, ať to dělám jinak a pod. Jako proč, ať to každý dělá tak, jak se mu to líbí. Nebát se, neodsouvat nic a pak bude krásný model.

Děkuji Milane. Nezbývá než Ti potřást pravicí a jménem celé modelářské obce Ti popřát, ať tady ten prostor celý zaplníš, snadno, lehce a s elegancí Tobě vlastní. Ať ti slouží zdraví a dobře se daří.

Po tomto krásném, rozhovoru jsme položili pár důležitých otázek paní Lenične. My bychom byli rádi, kdyby byla nejen v našich očích brána stejně vážně jako Milan.

Leničko, my Vám děkujeme, že nám odpovíte, i když je o Vás známo, že jste snad trošku stydlivka a nerada odpovídáte na otázky. Všude čteme a slyšíme “Milan Paulus” tady, “Milan Paulus” tam, ale vy jste prostě MPL Team – oba dva, jinak to ani snad být nemůže. Vy jste tým, který funguje jako dvě ozubená kola, vy do sebe zapadáte a perfektně fungujete. Jak se tedy Vy díváte na tu Milanovu lásku č.2? Neomezuje Vás to nějak?
Ne! Rozhodně ne. Já se ráda dívám na Formuli 1, my koukáme společně, společně to rozebíráme, konzultujeme, vedeme velké diskuse. Já kdybych ho v tom nepodporovala a nebo se mi to nelíbilo – tedy to co Milan dělá, tak bychom ani nemohli spolu být.

Poslouchá Vás Milan při lepení?
Poslouchá. Pouze ve výjmečných případech, jako je rozpočítávání modelu, oznámí” “Teď počítám!”. Takže vím, že ne. Jednou se mu také stalo,že jsem na něj mluvila a on pak lepil auto s tím, že má některé věci nějaké velké a následně je musel celé předělávat

Je Milan schopen odložit model a na požádání skočit do večerky pro rohlíky?
Já myslím, že by schopen byl, ale nikdo to po něm nevyžaduje a on asi ani neví, kde večerka je.
Pro Milana je nákup trest. Ale musím říct, že on kdysi uměl vařit. On mi i vařil, ale vzhledem k tomu jak dlouho se mnou je, už jsem ho prý rozmlsala, tak už mi nevaří.

Když před Milana postavíte v 35ti stupňovém vedru láhev s pivem a láhev s lepidlem, po čem sáhne?
Lepidlo!, ono mu pivo nechutná.

Existuje něco, co byste chtěla světu prozradit o Milanovi? Něco, co ještě nikdy nezaznělo?
Já myslím, že už bylo řečeno úplně všechno. (pozn.: Milan z povzdálí haleká, aby Lenička neprozrazovala jak mu říká!! – Máme tedy další cíl: zjistit tuto pikantnost!!!)

Co byste vzkázala partnerkám modelářů?
Ono to je těžké, né každý má takovou trpělivost, nebo toleranci, aby tohle měl doma. Já ale vždycky říkám, že když ten partner ve vztahu dělá něco, co má rád, co se mu líbí, tak je hezké ho v tom podpořit.

Teď Vám dám prostor jako dostal Milan. Je něco, co jste mu nikdy neřekla, nebo něco, co by měl podle Vás slyšet často?
My si říkáme hodně často hezké věci. My se nehádáme, jsme oba usměvaví a když někdo máme nějaký problém, tak si sednem a společně řešíme. A nejhorší na tom snad je to, že se ve většině věcí shodnem, to je někdy neuvěřitelné. Máme na ty věci skutečně hodně podobný názor.

Zleva: Milan Paulus, Jindřich Tesař, Lenka Paulusová

Děkujeme Paulusovým za to, že nám věnovali svůj čas který jsme s nimi strávili velmi příjemně. Přejeme úspěšné pokračování v tvorbě, hodně zdraví a krásných společných chvil.

Zde si ještě můžete poslechnout celý rozhovor nesestřihaný v jeho originální podobě.

Na místo se vypravil a MPL team zpovídal Jindra. Za obrázky vděčíme Jakubovi Vyoralovi.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here