Model jsem si vybral z důvodu, že se jedná o moji srdeční záležitost, jako svůj první model v životě jsem si ještě jako kluk postavil plastikový model La-7 od kovozávodů Prostějov a Lavočky se mi prostě líbí. Model vydavatele GPM v měřítku 1:33 jsem zakoupil v internetovém obchodě BETEXA spolu s laserovými díly, koly a kabinkou.

O předloze

Nedostatečné výkony stíhacího letounu LaGG-3 již v roce 1941 hrozily zastavením jeho sériové výroby. Malý poměr výkonu řadové, kapalinou chlazené pohonné jednotky VK-105PF, což byl neustále vylepšovaný licenční motor Hispano Suiza z předválečných let, oproti těžkému draku vedl letecké konstruktéry k řadě pokusů o zlepšení letových výkonů. Jako optimální řešení se jevila instalace výkonnějšího vzduchem chlazeného dvouhvězdicového čtrnáctiválce Švecov M-82 (později Švecov AŠ-82), které se nevyužité nacházely ve skladech v počtu okolo 1000 kusů. Tento motor byl zastavěn do draku letounu LaGG-3.

Prototyp s označením LaGG-3/M-82 (uváděno také LaG-3/M-82) byl dohotoven v prosinci 1941. Kromě nového motoru byl stroj vybaven automatickými sloty na náběžných hranách křídla. Pod horní část krytu motoru, který roztáčel třílistou vrtuli VIŠ-105P s hydraulickým nastavováním listů, byly namontovány dva synchronizované kanóny ŠVAK ráže 20 mm. První LaGy-5 přišly na jaře 1942 k útvarům na finské frontě.

Ve stalingradské bitvě bojovaly už od listopadu stíhací pluky s letouny La-5 a La-5F. Stroje La-5FN byly poprvé nasazeny v roce 1943 v bitvě v Kurském oblouku a sloužily až do konce války. Byly to typické frontové stroje sovětského letectva. La-5FN byl v malých výškách, pro které byl dimenzovaný, rovnocenným soupeřem německých Bf 109G a Fw 190A. Zaostával za nimi však v o něco nižší palebné síle.

Jako svůj osobní letoun jej užívali i velitelé leteckých divizí a pluků vybavených jinými typy a létala na něm celá řada sovětských stíhacích es, např. Ivan Nikitovič Kožedub, Alexej Aleljuchin, V. I. Popkov, Alexej Petrovič Meresjev a Alexandr Pokryškin. Na jaře 1944 byla letouny La-5FN vyzbrojena 128. samostatná československá stíhací peruť v SSSR, přeorganizovaná později na 1. československý stíhací letecký pluk. 17. září 1944 přistálo 21 La-5FN tohoto útvaru pod velením Františka Fajtla v týlu východní fronty u vesnice Zolná na podporu SNP.

Z tohoto improvizovaného polního letiště a později i z letiště Tri Duby zajišťovali piloti vzdušné krytí slovenských povstaleckých vojsk. Během bojů dosáhli devíti potvrzených a tří pravděpodobných sestřelů. 25. října pluk odstartoval k návratu za sovětské linie. V listopadu 1944 byl pluk znovu zorganizován u Przeworsku a doplněn o další La-5FN, převzatými od 41. gardového pluku sovětského letectva (41. GvIAP).

La-5FN tvořily také většinovou výzbroj 1. československé smíšené divize v SSSR, do které byl pluk po jejím utvoření zařazen. V polovině dubna 1945 byl z části letounů La-5FN 1. čs. SLP utvořen 2. československý stíhací pluk. Koncem dubna 1945 se 1. čs. SLP účastnil ostravské operace. K výcviku sloužily u 1. čs. smíšené divize i čtyři dvoumístné La-5UTI, které dostala v únoru 1945. S těmito čtyřmi cvičnými Lavočkiny zůstalo ve stavu divize po částečném přezbrojení na La-7 na přelomu dubna a května 1945.

Technický popis

Lavočkin La-5FN byl jednomístný, jednomotorový samonosný dolnoplošník. Dřevěná kostra křídel a pevných ocasních ploch byla potažená překližkou, kovová kostra pohyblivých ocasních ploch a klapek plátnem. Trup tvořila překližková poloskořepina. Krycí plechy motoru byly duralové. Hvězdicový motor poháněl kovovou trojlistou vrtuli s nastavitelným úhlem náběhu listů.

Podvozek záďového typu byl plně zatahovací. Hlavní podvozkové nohy se zatahovaly směrem k trupu, ostruhové kolo vzad do trupu. Výzbroj tvořily dva pevné kanóny ŠVAK ráže 20 mm střílející okruhem vrtule. Pro každý bylo standardně k dispozici 200 nábojů. Letoun mohl nést i 8 neřízených raket RS-82, bomby do hmotnosti 500 kg nebo přídavné nádrže s palivem.

Hlavní technické údaje (La-5FN)
Posádka: 1 (pilot)
Délka: 8,67 m
Rozpětí: 9,80 m
Výška: 2,54 m
Plocha křídel: 17,5 m²
Prázdná hmotnost: 2 605 kg
Vzletová hmotnost : 3 265 kg
Maximální vzletová hmotnost: 3 402 kg
Pohonná jednotka: 1× vzduchem chlazený, 14válcový dvouhvězdicový motor Švecov AŠ-82FN
Výkon pohonné jednotky: 1 361 kW (1 850 k)
Výkony
Maximální rychlost: 648 km/h
Dolet: 765 km
Dostup: 11 000 m
Stoupavost: 16,7 m/s
Plošné zatížení: 186 kg/m²
Poměr výkon/hmotnost: 420 W/kg
Výzbroj
2× kanón ŠVAK ráže 20 mm, každý s 200 náboji, v horní části přídě
8× neřízené rakety RS-82 nebo až 500 kg bomb PTAB
Zdroj : Wikipedie

Předlohou modelu je letoun bílá 52 „Mongolskij avar“ 2. Gardového stíhacího pluku. 2. Gardový stíhací pluk celkově sestřelil 327 nepřátelských letadel.

Stavba modelu:

Laserové díly jsem využil téměř všechny, jen šedá barva dílů ze slabšího kartonu nekoresponduje s barvami na modelu a díly je nutné přebarvit.

Stavbu jsem začal tradičně trupem v oblasti kokpitu. Zde jsem narazil na první úskalí, pokud přilepíte dil 1D na místo označené v dílu 1 B,C, vznikne vám v horní části schod, nicméně na obrázku v plánku je jeho pozice zakreslena správně. Nejasné je sestavení zaměřovače, kde jeho díly nejsou v plánku zakresleny všechny a díly 4 A a C jsou díly nikoliv na zaměřovač, ale na zpětné zrcátko, které není v plánku znázorněno vůbec. Sestavenou střední část trupu jsem potáhl díly potahu až k zadní části trupu.

Pokračoval jsem motorem, válce motoru, pokud budete dělat zavřené žaluzie chlazení, děláte zbytečně, nebudou vidět. Stačí jeho střední díly bez válců, model to nijak neovlivní. Pokud by jste chtěli dělat motor otevřený, je jeho maketa pro změnu moc chudá. Nicméně motor v mém modelu je. Prstenec krytu motoru je celkem oříšek, vzhledem k otvorům hlavní kanonů, já to řešil podlepením pomocnými chlopněmi.

Na motor jsem přidal lapač vzduchu pro karburátor a doplnil na letoun ocasní plochy. Jako další přišla na řadu křídla. Složil jsem laserovou kostru křídel a křídla potáhl. Ale ouvej. Kostra křídel má o 2 mm větší rozpětí než potah. Nevím, jestli je to mou chybou, ale vzhledem k tomu, že nosníky jsou vcelku, prostor pro chybu tam není. Já potah slícoval s výřezy pro klapky a křidélka a chybějící potah uprostřed spodní strany centroplánu jsem doretušoval.

Na horní straně kryje mezeru trup. Potah náběžné hrany u trupu sedl už bez problémů. Je škoda, že autor neudělal modelu vysunuté sloty. Sloty jsou vysunuté vždy, když letoun stojí. Při určité rychlosti se samy zavřou tím, že tlak vzduchu přetlačí pružinu. Aerodynamické přechody křídlo-trup sice sedly dobře, ale někde mi neseděla kamufláž, což byla otázka drobné retuše. Sestavení klapek a podvozku již proběhlo bez problémů. Po stočení 14 výfuků jsem na trup instaloval jejich kryty. Tady opět pozor, na levé straně byl kryt delší než výřez v trupu a na pravé pro změnu kratší.

Olejový chladič na spodní části trupu mě opět trochu potrápil, aby sedl bez mezer, bylo nutné vyříznout pro něj kousek spodní části trupu. Vrtulový kužel jsem slepil natupo. Do vrtulových listů jsem nalepil zužující se část párátek, aby trčely silnější stranou ven, pro snadnější usazení v kuželu. Vrtulový kužel mi přijde moc protáhlý, ale neměřil jsem jej. Jako poslední jsem na model instaloval kabinku. Přední část a odsuvný překryt sednou po nalepení rámování celkem v pohodě, zadní část překrytu jsem měl nižší a mezi rámováním a folii je v zadní části drobná mezera. Po doplnění antény a jejího lanka je model hotov.

Co říci závěrem? Model není složitý, má sice pár zádrhelů nicméně Lavočka z něj postavit jde. Stavba při použití laserů doslova odsýpala. Kamufláž je zvolena poměrně atraktivní, i když jistě by šla vybrat i zajímavější. Mě přišlo trochu nelogické ušpinění modelu, kamufláž je celkem „ušmudlaná“, ale silnější zašpinění za výstřelovýni otvory kanonů a za výfuky motorů a za olejovým chladičem by byly věrohodnější než černý flek v oblasti trupového čísla. To je k modelu La-5 FN asi vše co k němu dokážu napsat.

Na shledanou u dalších modelů se těší Petr Šmahel