Předloha modelu
Dassault Mirage 2000 je francouzský víceúčelový jednomotorový stíhací letoun čtvrté generace, vyráběný společností Dassault Aviation. V 70. letech byl vyvinut na základě letounu Mirage III a v roce 1982 byl zařazen do výzbroje Francouzského letectva. Existuje několik variant tohoto letounu, včetně útočných verzí 2000N a 2000D, vylepšených verzí 2000-5, řady exportních variant a celkem bylo vyrobeno přes 600 strojů.
Stíhačky Mirage 2000-5F jsou provozovány pouze u dvou útvarů francouzského letectva – EC 1/2 Cigognes a EC 2/2 Côte d’Or.
Escadron de chasse 1/2 Cigognes je stíhací peruť Francouzského letectva v současné době dislokovaná na základně č. 116 Luxeuil-Saint Sauveur a vybavená stroji Mirage 2000-5F. Její letouny nesou trupové kódy v rozmezí 2-EA až 2-EZ (v letech 1994 až 2015 116-EA až 116-EZ).Útvar vznikl v listopadu 1945 jako dědic tradic letek „Čápů“ Francouzského letectva a současně 329. peruti Royal Air Force, která byla vytvořena piloty bývalé Groupe de Chasse I/2 po uzavření příměří mezi Německem a Francií v roce 1940.
V roce 1949 jednotka, dislokovaná na základně Dijon-Longvic, přešla na proudové letouny, zprvu de Havilland Vampire a později MD 450 Ouragan, a Dassault Mystère IVA. S nimi se jednotka v roce 1956 zapojila do akcí v průběhu Suezské krize. O několik let později se stala prvním útvarem Armée de l’Air provozujícím Mirage IIIC, které v roce 1968 nahradila variantou Mirage IIIE.
V roce 1984 se peruť stala první operační jednotkou Armée de l’Air vyzbrojenou typem Mirage 2000DA.
Od roku 1997 byly letouny jednotky modernizovány na standard Mirage 2000-5F.
V roce 2011 se peruť přesunula na základnu base aérienne 116 „Lieutenant-colonel Papin“ v Luxeuil-Saint Sauveur. Tím skončilo 62 let její přítomnosti na letecké základně 102 Dijon-Longvic jako domovském letišti.
Model
Model vydaný v klasickém papírovém měřítku pro leteckou techniku – tedy 1/33 je jedním z letounů operujících v současné době na základně Luxeuil-Saint Sauveur pod kódovým označením 116-EX. Letoun je publikován ve standartní kamufláži francouzského letectva z dubna roku 2012 a náleží k již zmiňované stíhací peruti Čápů – EC 1/2 Cigognes.
Model byl vydán v roce 2020 polským vydavatelstvím MS model. Je vytištěn na formátu B4 a obsahuje jednu stranu psaného návodu, 8 stran nečíslovaných návodových kreseb, 12 stran samotných dílů včetně kostry letounu. K vystřihovánce je dodávána laser sada obsahující veškerá žebra trupu a křídel, části kol a plastový překryt kabiny. Nechybí ani šablony pro kovové díly – nohy podvozku, výztuhy křídel a tyčky pro hydrauliku.
Co mně po třiceti letech nečinnosti v modelářských kruzích zaujalo, byl nádherný čistý tisk na kvalitním papíře. Pokud se vrátím do historie, tak kvalita papíru u vystřihovánek z 80. let mírně řečeno pokulhávala. Už zde je jasné, že jsem „odkojen“ klasickými vystřihovánkami z časopisu ABC – tedy především od mistra Richarda Vyškovského a Michala Antonického.
Vrátím se ale k samotné vystřihovánce letounu MIRAGE 2000-5F. Už po zhlédnutí psaného návodu bylo zřejmé, že tudy cesta nevede. Celou stavbu jsem se řídil pouze kreslenými návodovými kresbami a vlastním úsudkem.
Stavba
Stavbu jsem začal slepením kokpitu za použití laserových žeber, vše sedělo na desetinku milimetru přesně. Snažil jsem se dodržovat souměrnost při stavbě, to jen abych nebyl ke konci překvapen, jakouže to vrtuli jsem postavil. Po kompletním kokpitu a křesle pilota následovalo slepení kostry trupu. Tady obzvláště pozor na souměrnost! Premiérou mého lepení po tolika letech bylo „obšívání„ trupu. Věřte nevěřte, ale oddaloval jsem to asi týden, než jsem se odhodlal. Nevím proč, ale začal jsem od středu trupu – na každou stranu 2-3 obšívky mělo být hotovo. Kupodivu jsem nezaznamenal žádný větší problém či nepřesnost.
Ta v podstatě pramenila pouze z mé nedokonalosti při lepení. Na co bych však upozornil je fakt, že při tolika plátech obšívky je potřeba díly vyřezávat bez okrajových tmavých linek lemující díly. Pokud totiž tyto okraje zůstanou na dílech, jejich šířky se nasčítají a na koncích trupu vzniknou přesahy, které je nutno následně seříznout, aby se daly přilepit další díly. Nicméně i s touto maličkostí se dá poměrně snadno vypořádat. V této části stavby jsem definitivně opustil jakýkoli návod a lepil jsem to, co mě zrovna bavilo.
Následovalo tedy slepení koster křídel spolu s vlepením podvozkových šachet. Tady je potřeba zapojit představivost a v průběhu stavby doplnit šachty o potřebné výztuhy vlastní výroby, aby se všechny díly důsledně spojily. Stejně tak jsem do samotných koster vlepil další plochy pro posílení, a hlavně pro zamezení propadání papírového potahu samotného křídla. Ostatně samotná křídla jsou největšími papírovými díly a každé křídlo je v podstatě tvořeno pouze jedním velkým dílem. Kupodivu zase vše sedlo přesně a byl jsem spokojen.
Následovala SOP + křidélka – tady také vše velmi přesné. V mezidobí jsem si pohrál v dílně s koly, které jsou slepeny z jakési dřevitopapírové hmoty používané na laserové díly. Následně jsem je upnutím do vrtačky a jemným smirkovým papírem, obrousil do požadovaného tvaru. Do této doby jsem řezal, stříhal a lepil pouze větší a jednodušší díly. Přistoupil jsem tedy s pokorou k tvorbě podvozkových noh. Dle předlohy jsem připravil dráty a jal se stáčet samotné nohy. Práce titěrná, ale zase tady asi není moc co pokazit. Těch dílků bylo opravdu nepočítaně.
Ve slabých chvilkách jsem začal kompletovat přídavné nádrže a výzbroj – šest raket typu MICA. Přídavné nádrže byly jednoduchou záležitostí, ale u raket jsem řešil, jakým způsobem a co nejpřesněji stočit samotné tělo rakety. Jeho průměr je 5 mm a délka 80 mm. Hledal jsem řešení, jak si práci ulehčit, ale hlavně, aby byl výsledek koukatelný.
Nepomohly žádné špejle (malý průměr a nebyly ideálně rovné, papírová brčka (byla většího průměru – 6,5 mm), ani bambusové tyčinky (na každém konci jiný průměr). Nakonec jsem se rozhodl pro použití hliníkové trubičky o vnějším průměru 4 mm, na kterou jsem natočil jednu vrstvu slabého kancelářského papíru. Na toto „kopyto“ jsem následně velmi pohodlně nalepil plášť rakety. Tím, že je uvnitř trubička dostala raketa i jakousi hmotnost a dále při kompletaci se s ní moc dobře pracovalo.
Dalším zásadním krokem při stavbě bylo přilepení křídel k trupu. Po přiložení „nasucho“ jsem se zhrozil mezery mezi křídlem a trupem. Po použití lehkého násilí se mezera zmenšila natolik, že ji byl schopen překrýt spojovací díl trupu a křídla přesně pro tento účel připravený. „Slinovou“ metodou jsem po nalepení křídel k trupu vytvaroval zmiňovaný přechodový díl a vzniklou mezírku krásně překryl. Teď už model dostal nový rozměr a manipulace s ním je daleko složitější, tudíž byl odložen a je v očekávání na konečnou kompletaci.
Samostatnou kapitolou je překryt kabiny. Využil jsem předpřipravený výlisek z čirého plastu dodávaný spolu s laserovými doplňky. Popravdě řečeno byla to taková menší vanička neurčitého tvaru, ze které se metodou „pokus-omyl“ musela vypreparovat kabina ve správné pozici. Nejprve jsem si však udělal její sádrový odlitek, to pro případ, že by se mi povedlo tento díl poslat k šípku. A dobře jsem udělal. Netvaroval jsem však kabinu novou, ale odlitek posloužil jako výborný stojan při lepení papírového lemu na plast a také při následném dělení překrytu skalpelem na dva díly. Rozhodl jsem se totiž udělat otevřený kokpit. Vše se zadařilo a stačilo pouze trochu retuše na hrany, aby bylo hotovo.
Závěrečná kompletace modelu již byla v podstatě hračkou a hromada titěrných dílků, které měly být umístěny na trupu, se postupně zmenšovala. Pro umístění veškerého harampádí pod křídla a trup letadla jsem byl nucen vyrobit jednoduchý stojan, jenž bude sloužit i pro převoz modelu.
Závěrečné hodnocení
Byl jsem velmi mile překvapen kvalitou samotné vystřihovánky i laserových dílů. V podstatě jsem nenalezl žádné závažnější pochybení za strany grafika, pouze asi u tří dílů bylo chybné číslování, ale nebylo to nic, co by vedlo ke špatné kompletaci modelu. Za mě hodnocení jako ve škole, tedy 1.
Hotový model byl poprvé k vidění 19. února na výstavě Papírové království Brno 2022 v kategorii LKT pod číslem 12. Jak model dopadl je patrné z následujícího obrázku.
Autorem článku, stavby, fotografií a videa je Pavel Kotík.
