O předloze
T-330: Sovětský buldozer, který vznikl v 80. letech, když SSSR potřeboval výkonnou techniku pro obrovské stavby – plynovody, ropovody, železnice.
Byl vyvinut jako domácí alternativa k drahým západním strojům, a už během vývoje o něj byl zájem i v zahraničí.
Na co byl určen?
Na přípravu půdy pro základy, hloubení jam, demolice, a práci po přírodních i průmyslových katastrofách.
Spolehlivě fungoval od –50° do +50°.
Největší zvláštnost?
Kabina posunutá hodně dopředu. Díky obrovské radlici by řidič při klasickém řešení nic neviděl.
Tady má ale perfektní výhled a lepší přesnost práce. Výfuk navíc vede pod radlici, takže zem nepromrzá.
Pod kapotou
První modely měly osmiválcový diesel o výkonu 330 koní se vzduchovým chlazením – ideální do mrazů.
Později se používaly i motory YaMZ nebo Cummins.
Modernizovaná verze se dnes vyrábí pod názvem CHETRA.
Základní parametry:
42 tun, tah až 66 tun, rychlost kolem 17 km/h a možnost otočit se na místě.
Výhody:
Skvělá viditelnost, pohodlná kabina, jednoduchá konstrukce a snadné opravy.
Nevýhody:
Kratší životnost motoru a omezené nastavení hydrauliky.
Čistě sovětská konstrukce, která možná nebyla dokonalá, ale byla spolehlivá, levná na provoz — a i díky tomu se vyrábí dodnes.
Detailní popis předlohy je ZDE.
A nyní postup stavby modelu
Model jsem dostal loni k Vánocům a skoro hned jsem se do nej pustil. Stavbu jsem začal základním rámem neboli „vanou“ a hnacími koly.
Pokračoval jsem převodovkou, palivovou a hydraulickou nádrží, hnacími hřídelemi, pojezdem a kombinovaným chladičem.
Zatim jsem to ještě neusazoval na rám z důvodu, že jsem se hned na začátku rozhodnul si model vylepšit kompetními rozvody hydrauliky a palivové soustavy. Po usazení by to již nebylo možné.
Další na řadu přišel motor. Přišel mi takový „holý“ tak jsem opět doplnil potrubí a hadice a vytvořil si palivové čerpadlo. Zde jsem dlouho hledal na internetu vhodné obrázky, bohužel bez úspěchu. Pomohlo až YouTube a pár videí motoru.
Dokonce se mi podařilo najít i dílenskou příručku, ovšem psanou ruským jazykem, což v dnešní době překladačů nebyl až takový problém. Později se mi to hodilo při hydraulice.
Dále zadní rozrývák, přední radlici a pístnice a opět nucená výroba vlastních hydraulických rozvodovek.
Samostatnou kapitolou byly pásy
Zde doporučuji pásy sestavit, poté usadit na podvozky a teprve potom celky osadit na hlavní vanu, jinak s tím bude hodně těžká manipulace.
No a můj závěr?
Model sedí velice přesně, myslím že i celkem dobře vypadá. Stavbu jsem si užil na maximum, bavilo mě hledat a shánět informace týkajíci se veškerých hadic a „vybavení“, které k nim patří a tím pak model vylepšit. Model mohu doporučit, ale spíše zkušeným modelářům.
Pak už jen kabina obsluhy.
Poděkování redakce
Martinovi Nedělovi děkujeme za to, že se s námi podělil o svoje zkušenosti se stavbou tohoto krásného, i když složitějšího modelu, který si Martin udělal ještě složitější.
Díky!
