Na poslední chvilku zde máme dvojici nových modelů od Timmyho. Jeden z modelů je tvořen na zakázku Římskokatolické farnosti a druhý model je záležitost čistě vydavatelství vTom.
Samotné vydání modelů jsme zajistili my, BETEXA.cz, a to za podpory Jana Fričky, Ondry Šretra a Vojty Volného.
Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hrabyni
Vystřihovánka obsahuje celkem 97 číslovaných dílů a to na celkem 7 stranách rozměru C4. Model obsahuje dvě varianty obtížnosti, psaný i grafický návod na stavbu. Model je tištěn ofsetem na ofsetový papír s gramáží 140g/m2. Měřítko modelu je 1:160. Více o historií se dozvíte na konci článku.
Fotky z betastavby od Vojty Volného
Bývalý špitální kostel svatého Jana Evangelisty Švihov
Druhou novinkou malý kostelík ze Švihova. Zde je autorem modelu a originální ruční grafiky Jan Bednáře. Sešit obsahuje celkem 2 samostatné modely, a to současný stav a rekonstrukci ze 16. století. Model je rovněž v měřítku 1:160. Obsahuje cca 61 dílů na celkem 5 stranách C5. Model je také tištěn ofsetem na papír o gramáži 140g/m2. Více o historií se dozvíte na konci článku.
Fotky z betastavby od Vojty Volného
Historie Hrabyně
Hrabyně, významné slezské poutní místo, leží na náhorní plošině Nízkého Jeseníku mezi Ostravou a Opavou. Až do vzniku místní farnosti v roce 1843 náležela (již od svého vzniku ve 13. století) církevně pod farnost Velká Polom. Současnému kostelu předcházely dvě starší stavby.
Na samém konci 15. století, kdy Hrabyně náležela rodu Bítovských z Bítova, zde byl vysvěcen dřevěný kostelík. Jeho jedinou dochovanou součástí je (kromě zvonu z r. 1581) zázračný oltářní obraz Panny Marie. Původ malby určil v meziválečné době ředitel brněnského památkového ústavu jako severoitalskou práci z druhé poloviny 15. století. Zajímavostí je, že první hrabyňský kostel světil v r. 1497 biskup Jan Filipec. Ten byl o dvacet let dříve významným diplomatem Matyáše Korvína, v jehož službách podnikl několik cest do Říma. Podle všeho jej minimálně na jedné z misí za Alpy doprovázel někdo z Bítovských a obraz odtamtud přivezl. V té době totiž vznikaly kostely buď přičiněním zakladatele vsi, nebo iniciativou jejího majitele z řad šlechty. Bez zázračného obrazu z Itálie totiž neexistoval žádný důvod, proč vůbec zakládat v Hrabyni filiální kostel – církevní správa sídlila ve Velké Polomi.
První podrobnější zprávu o prvním hrabyňském kostele máme k dispozici v hlučínské děkanské matrice z roku 1672 (viz zadní obálka). Hovoří o dřevěné kapli Nanebevzetí Panny Marie, kde jsou slouženy mše několikrát do roka při mariánských svátcích. To naznačuje jistou výjimečnost této stavby, protože ve srovnatelných filiálních kostelících (např. v blízkých Kyjovicích) byly slouženy mše pouze dvakrát za rok. Z té doby máme
dochovánu také první zmínku o poutích v Hrabyni, jelikož děkanská matrika mluví o tom, že hrabyňská kaple je odkázána na dary prostých poutníků.
Věhlas zázračného obrazu postupně nabýval na síle a přitahoval čím dál více lidí. Proto nechal hrabě Mitrovský roku 1723 starý dřevěný kostel strhnout, a na jeho místě vybudoval zděný kostel v barokním slohu. Doplnila jej i hřbitovní zeď se soškami andělů (dnes umístěných na opěrných pilířích), která ohraničovala areál hřbitova ve tvaru srdce. Věž přistavěl až jeho syn o čtyřicet let později (1763). Z té doby se nám dochovala rytina, vyobrazující pravděpodobně původní zvonici dřevěného kostela. Ta ležela hned vedle
asymetrického průjezdu, u vchodu do sakristie a po dostavbě zděné věže byla stržena. Z druhé poloviny 18. století máme dochovanou knihu několika desítek úředně ověřených zázraků, ke kterým v Hrabyni došlo.
Současný chrám v novorománském stylu nechal zbudovat p. Jan Böhm (v Hrabyni 1863-1909). Ihned po svém příchodu pojal myšlenku postavit nový kostel, jelikož ten barokní byl pro poutníky opět příliš malý. Stavbu připravoval přes dvacet let. Prosazoval ji ovšem přes odpor úřadů, a proto ji prezentoval celou dobu pouze jako rozšíření stávající stavby. 15. 8. 1885 byl slavnostně posvěcen základní kámen nového chrámu, načež až do listopadu rostly obvodové zdi. V květnu až srpnu 1886 byl kostel dokončován. K užívání jej předal opavský stavitel Lundwall již 2. 12. 1886, tedy pouhých 16 měsíců od zahájení prací. Svému účelu slouží chrám dodnes. V roce 1945 byl však vážně poškozen při dva týdny trvajících rudkých bojích v rámci ostravsko-opavské operace. Tehdy podnikla Rudá armáda sedm útoků
na Němci bráněnou Hrabyni, a dvakrát musela ustupovat přímo z obce. V r. 1947 zdejší rodák, bývalý ministr financí Engliš, osobně zajistil u ministra pošt potřebné 3 miliony korun na uvedení kostela do stavu před válkou.
Napsal Jan Frička.
Historie Švihovu
e Švihově, známém především svým vodním hradem, se tak trochu ve skrytu nachází další zajímavá stavba. Co do velikosti se nemůže hradu rovnat, ale svojí historií a architekturou se k němu hrdě hlásí. A navíc jde o objekt, který je i v současnosti živý, byť poněkud vzdálen svému původnímu účelu. Touto nenápadnou stavbou je bývalý špitální kostel sv. Jana Evangelisty, stojící na kraji historického jádra městečka Švihova.
První zprávy se o něm objevují již roku 1342 a koncem 14. století jsou kromě hlavního oltáře sv. Jana zmiňovány také dva postranní, sv. Máří Magdalény a sv. Kateřiny. Do současnosti dochovaná stavba je však výsledkem až pozdně gotické přestavby. Tu inicioval majitel panství Půta Švihovský z Rýzmberka, nejvyšší královský sudí. Tato byla dokončena roku 1504, kdy byl kostelík znovu vysvěcen, o čemž svědčí latinský nápis dochovaný do dnešních dnů v interiéru stavby.
Poté kostelík sloužil svému účelu, bez zásadnějších přestaveb a úprav, až do Josefínských reforem. Roku 1788 byl však i se špitálem zrušen a odprodán místnímu měšťanu Tomáši Maršálkovi. Ten nechal do zdí presbytáře a poloviny lodi vložit patro a změnil jej na soukromé obydlí. V průběhu 19. století zmizel i sanktusník, na severní straně presbytáře přibyla pavláčka a původní gotická střecha byla snížena a upravena do současné podoby. Poté již kostelík svůj nový účel nezměnil a až do současnosti slouží jako soukromé bydlení.
Stavebně se jedná o orientovanou stavbu s obdélnou lodí a presbytářem s trojbokým závěrem, zastřešen je nízkou sedlovou střechou. Presbytář je zajištěn opěrnými pilíři.
Na jižní straně se nachází drobný přístavek původní sakristie. V interiéru se, kromě částečně dochovaných pozdně gotických fresek, nacházejí také nádherné žebrové klenby. V presbytáři jde o hvězdovou a v lodi o síťovou. Ve svornících kleneb jsou erby pánů Švihovských. Na západní straně, v gotickém hrotitém okně, se dochovala
také původní kružba, tzv. jeptiška.
Napsal Jan Bednář.
