Některé světové památky mají to štěstí, že pokud si chceme opatřit jejich papírový model, můžeme si vybírat hned z několika různých zpracování. V případě Vítězného oblouku v Paříži vím minimálně o čtyřech vydavatelstvích, v jejichž portfoliu tento papírový model figuruje, nebo figuroval. Já jsem sáhl po modelu od německého vydavatelství Schreiber – Bogen, když jsem si chtěl po své loňské návštěvě metropole nad Seinou vyrobit trvalou vzpomínku na toto nezapomenutelné město.
Netvrdím, že modely jiných vydavatelů (L’Instant Durable, Domus kit…) by byly špatné. Schreiber-Bogen mě však svým zpracováním přesvědčil, že právě jeho model se nejvíce blíží reálné stavbě. Na této vystřihovánce je totiž opět využito metody přenosu fotografií reality na model. V případě Vítězného oblouku, který je ze všech stran pokrytý bohatými reliéfy, nápisy a sochařskou výzdobou to považuji za obzvláště důležité, jelikož výzdoba oblouku po převodu do modelové podoby neztratila nic na své monumentalitě a hlavně smyslu. Například komplikované výjevy z bitev se v kresleném podání L’Instant Durable mění v jakousi komiksovou parodii. Jakkoliv mám modely tohoto francouzského vydavatele rád, jeho zjednodušující ztvárnění Vítězného oblouku bych doporučil spíše turistům, či začínajícím modelářům (tento model je také jako jediný k dostání přímo v turistickém obchůdku přímo na Vítězném oblouku).
Vystřihovánka na první pohled rozhodně nevypadá složitě. Paradoxně jejím největším úskalím jsou poměrně velké díly, kde se drobná nepřesnost v základním pilíři projeví hrubou odchylkou někde u vrcholu hlavního oblouku (bohužel mluvím z vlastní zkušenosti). Základní rozměry modelu 21cm X 13cm s výškou 21cm dávají tušit, že se nebude jednat o drobnou stavbičku. I přesto mě její mohutnost v průběhu samotné stavby až překvapila. Na osmi listech vystřihovánky se nám kromě samotných dílů modelu dostává i obrazového návodu, zachycujícího na fotografiích stavbu krok za krokem. Součástí balení je i karton, který je vhodné použít na podlepení jednotlivých zpevňujících mezipater, i základové desky.
A nyní již k samotné stavbě. Prvním krokem je slepení čtyř základních pilířů. Tyto sloupy jsou prakticky shodné, až na odlišnou sochařskou výzdobu, takže jde o práci poněkud stereotypní. Na každý pilíř je třeba přilepit řadu polosloupů, dekorativních říms a patu každého obehnat dvojitou dekorativní podezdívkou.
Toto je asi nejnáročnější část celé stavby. Dílků je hodně ale stavba moc nepřibývá. Jakmile jsme se základy pilířů hotové, spojíme je do dvojic pomocí menších bočních oblouků. Dva vzniklé celky zaklopíme mezi stropem, podlepeným kartonem.
Na něj pak umístíme horní části pilířů. Nyní tyto dva celky propojíme díly hlavního oblouku. Teprve v této fázi také doporučuji přilepit model na podložku.
Po doplnění dalších dvou dekorativních pásů s reliéfní výzdobou pak celek zaklopíme další mezistřechou, podlepenou kartonem a opatřenou mohutnou římsou. Dalším krokem je na tuto střechu přilepit patro, po obvodu dekorované medailony významných bojišť i s vnitřními výztuhami, které udržují jeho správný tvar.
Následuje poslední střecha, na kterou přilepíme nástavbu ve tvaru písmene H a na ni pak stupňovitou stříšku oválného tvaru, zhotovenou z jednotlivých zmenšujících se a kartonem podlepených segmentů. Horní terasu ještě po obvodu oblepíme ozdobnou balustrádou. Zde je na výběr ji nechat buď v prostém tvaru, který zachycuje i bezpečnostní mřížoví, nebo tyto části s mříží vyřezat skalpelem, což dodá modelu jemnější obrys. Model Vítězného oblouku není složitý. Jen kvůli tomu, že hlavní část stavby spočívá na čtyřech samostatných nohách, je třeba úzkostlivě dbát na přesnost lepení. Pokud se nám to podaří, výsledná podoba stavby je dostatečnou odměnou.
Vítězný oblouk, jenž je dominantou pařížské třídy Champs-Élysées nechal postavit císař Napoleon I., jako trvalou připomínku svého vítězství v bitvě u Slavkova. Zahájení stavby, jejímž architektem byl Jean Francois Chalgrin, bylo provedeno již v roce 1806, ale kvůli rozsáhlým základům se v roce 1810 zvedaly stěny pilířů jen asi metr nad zem. Svatební průvod Napoleona a Marie Louisy tak projížděl jen kolem narychlo postavené dřevěné makety budoucí stavby. Sám Napoleon se do roku 1815 dočkal spojení hlavního oblouku. Po pádu jeho císařství a restauraci Bourbonů však došlo k zastavení prací. K obnovení stavby tak došlo až roku 1824 za Ludvíka XVIII. a následně jeho nástupců Karla X. a Ludvíka Filipa. Celá stavba i s náročnou výzdobou byla dokončena až roku 1836. Výzdoba sice odkazuje na úspěchy francouzské armády v letech 1792 – 1815, Oblouk je však jakýmsi pomníkem všem padlým francouzským vojákům ve všech válkách, jak dokládá i hrob neznámého vojína, umístěný u jeho paty.
