Tatra 148 – legenda, která se nebála těžké práce
Existují automobily, které vznikly proto, aby přepravovaly lidi z bodu A do bodu B. A pak jsou takové, které byly zkonstruovány pro zvláštní úkoly – pro práci v blátě, na stavbách, v lomech a všude tam, kde je důležitá především odolnost. Do této druhé skupiny bezpochyby patří Tatra 148.
Tento československý nákladní automobil se natrvalo zapsal do historie užitkových vozidel. Pro jedny byl každodenním pracovním nástrojem, pro jiné symbolem doby, kdy měl být nákladní automobil především bytelný, konstrukčně jednoduchý a připravený pracovat bez ohledu na podmínky.
Tatra 148 byla vývojem předchozího modelu Tatra 138, přičemž konstruktéři při tvorbě nástupce využili zkušenosti získané z jeho provozu. Rozhodli se vylepšit osvědčenou koncepci, místo aby se zcela odklonili od dosavadních konstrukčních řešení.
Sériová výroba byla zahájena v roce 1972 v československé Kopřivnici. V následujících letech vznikaly různé varianty vozidla přizpůsobené potřebám dopravy, stavebnictví, armády i záchranných složek. Výroba skončila v roce 1982 a celkem bylo vyrobeno 113 647 kusů.
O modelu
Papírová vystřihovánka představuje hasičský automobil CAS 32 TATRA 148 6×6 ze stanice v Solnici v měřítku 1:25.
Model je vytištěn laserovou metodou na arších formátu A3. Barvy jsou syté a kvalita tisku vysoká, ale něco za něco. Modely tištěné touto technologií mohou být citlivé na některé laky a lepidla, proto je potřeba dávat pozor, aby nedošlo k poškození tisku. Potisk je navíc náchylný k poškození při ohýbání a zalamování dílů.
Model lze postavit v několika variantách s možností:
– otevřených schránek na vybavení, včetně vnitřních přepážek a čerpadla,
– natáčecí přední nápravy,
– pohyblivého trubkového rámu,
– vybavení interiéru kabiny,
– otáčejících se kol.
A nejzajímavější vychytávkou je pro mě možnost nechat otevřenou kapotu a odhalit detailně zpracovaný vzduchem chlazený čtyřdobý vznětový motor V8 s označením T2-928.
Přestože model obsahuje řadu zjednodušení, rozhodně nepatří mezi jednoduché stavby. Jeho tvary pro mě představovaly pořádnou výzvu.
Stavba modelu
Jak už u mě bývá zvykem, začal jsem rámem. Dříve pro mě jeho sestavení představovalo pořádný oříšek, ale po slepení několika podobných nákladních automobilů a poté, co jsem se naučil lépe číst obrazový návod, byla tentokrát stavba otázkou několika dnů.
Rozhodl jsem se jít vlastní cestou. Celý trubkový rám jsem založil na jedné pevné tyčce, která prochází od začátku až do konce. Díky tomu je rám pohyblivý nejen v nápravách, ale zároveň zůstává celý v jedné ose, přestože se skládá z mnoha jednotlivých částí.
Poté jsem slepil kola a použil přídavné dezény pneumatik. Jejich montáž nebyla nijak problematická. Díky pohyblivému rámu jsem mohl bez potíží nastavit kola do správné polohy jak ve svislém, tak ve vodorovném směru.
Motor
Protože jsem se rozhodl postavit model s otevřenou kapotou, chtěl jsem se zaměřit především na pohonnou jednotku. Motor bude při pohledu na hotový model jeho hlavní ozdobou.
Představoval jsem si, jak bude automobil vypadat s otevřenou kapotou. Taková byla moje představa, moje vlastní umělecká vize.
Stavba motoru proběhla bez problémů. Nechtěl jsem ho dodatečně barvit, takže jsem se omezil pouze na retuš hran a myslím, že se to povedlo. Zbývající součásti jsem nalepil až poté, co jsem motor upevnil na rám.
Kabina
U kabiny se tempo stavby zpomalilo. Kvůli jejím tvarům a vlastnostem tisku jsem musel postupovat velmi opatrně. Nevyhnul jsem se ani jedné chybě, kvůli které jsem musel podběhy vytisknout znovu.
Ale pěkně od začátku.
Chtěl jsem co nejvíce omezit dodatečné barvení a dosáhnout toho, aby při sestavování jednotlivých dílů nevznikaly nevzhledné schůdky a přechody, například v místech napojení kapoty, podběhů nebo střechy.
Díly jsem tvaroval takzvanou mokrou metodou. Samotné vytvarování mi zabralo několik dnů a teprve potom jsem vše sestavil dohromady.
Ani bílé části mi práci příliš neusnadňovaly. Při neopatrné manipulaci a lepení se mohly snadno ušpinit. Ještě před zahájením stavby jsem proto model impregnoval, což mi nejednou zachránilo kůži.
Následně jsem vyřezal okenní otvory, vlepil průhledné zasklení a vnitřní části kabiny.
Jakmile jsem zvládl vytvarování jednotlivých dílů, sestavení kabiny jako celku už proběhlo bez větších problémů. Bylo však nutné dodržet správné pořadí montáže a pečlivě kontrolovat lícování jednotlivých dílů. Já jsem to napoprvé neudělal, takže jsem musel některé části opravovat.
Na tomto místě musím poděkovat konstruktérovi modelu, který mi mnohokrát pomohl.
Zde je vidět celá slepená kabina, včetně nasazené kapoty, kterou jsem použil ke kontrole lícování.
Tatra 148 nemá nijak bohatě vybavený interiér, takže jeho sestavení bylo rychlé. Navíc jsem použil vestavěné vesty ze sedaček jiného modelu a při první vhodné příležitosti je vlepil do kabiny.
Nástavba
Hasičská Tatra CAS 32 TATRA 148 6×6 má nástavbu tvořenou vodní nádrží a schránkami s přepážkami pro uložení vybavení. Není zde prostor pro další hasiče.
Nástavba se skládá ze tří dílů krabicové konstrukce. V mé verzi byly roletové uzávěry spuštěné, což mi stavbu poměrně usnadnilo. Kdo by si chtěl s modelem více vyhrát, může jednotlivé schránky doplnit hasičským vybavením.
Doufám, že někdo jednou vydá také sadu vybavení pro hasičská vozidla v měřítku 1:25. Do té doby nezbývá než přepočítávat a upravovat doplňky z měřítka 1:32, například od firmy Ripper Works. To je můj malý tip pro ostatní modeláře.
Neodolal jsem pokušení a musel jsem si vyzkoušet, jak bude všechno vypadat dohromady. 🙂
Vodní dělo
Vodní dělo umístěné na střeše nástavby je tak trochu výsledkem mé vlastní invence. Originální díl má poměrně jednoduchý krabicový tvar, který se mi v tomto měřítku příliš nezamlouval. Rozhodl jsem se proto vytvořit realističtější podobu.
Myslím, že se mi to vzhledem k mým schopnostem docela povedlo.
Kompletace
Tady se nebudu příliš rozepisovat. Jednoduše jsem postupně napevno přilepoval k rámu všechno, co se mi podařilo sestavit.
Nejprve kabinu, potom motor a následně nástavbu se vším příslušenstvím.
Automobil dostal osvětlení, zpětná zrcátka a nárazník. Na nádrž jsem doplnil skříňky, žebříky a zábradlí. Všechny díly k sobě dobře pasovaly, takže kompletace proběhla bez větších potíží.
Závěrečné hodnocení
CAS 32 TATRA 148 6×6 (1:25) – Solnice od PMHT je model, který jsem postavil bez větších problémů. Pokud se něco nepovedlo, byla to spíše moje vlastní chyba.
Po dokončení vznikne pěkný kus legendárního nákladního automobilu v hasičském provedení. Díky kvalitnímu tisku nejsou na modelu patrné žádné grafické nedostatky. Je však třeba počítat s tím, že jde o model přepracovaný z měřítka 1:32. Jediné, co bych výrobci vytkl, je podle mého názoru příliš malá tloušťka kartonu, na který je vystřihovánka vytištěna.
Pokud modelu věnujete dostatek času a budete pracovat pečlivě, dá se z této vystřihovánky získat opravdu hodně. Člověka až láká navrhnout vydavateli, aby někdy vytvořil také Tatru 138 do sbírky. Potenciál tu rozhodně je.
Tohle je moje čtvrtá Tatra, a rozhodně ne poslední. Díky řadě zjednodušení by si s modelem měl poradit i středně pokročilý modelář, jako jsem já. Samotný model není přehnaně nabitý dodatečnými detaily a úpravami, přesto je nabízí. Myslím, že je to velmi rozumné řešení.
Osobně jsem s výsledkem spokojený a moje sbírka se rozrostla o skutečnou českou klasiku s tím charakteristickým čumákem. 🙂
Malá modelářská poznámka: V textu jsem polské výrazy převedla do běžné české modelářské terminologie. Například retusz je retušování hran, pasowanie je lícování dílů a bieżniki jsou dezény pneumatik. Výraz działko jsem přeložila jako vodní dělo, protože jde o hasičský automobil.
U jednoho místa jsem význam mírně uhladila: polská formulace o „pohyblivém rámu“ není zcela jednoznačná. Pokud autor skutečně vytvořil rám s pohyblivými nápravami a otáčivými koly, stálo by za to tuto konstrukční zvláštnost popsat přesněji.
Zvu vás do závěrečné galerie hotového modelu!
Poděkování redakce autorovi
Moc děkujeme Damianovi Iwasiukovi (PL) za velmi dobře provedený model a text recenze, jak stavbu modelu prožíval včetně řady fotografií. Těšíme se na další kousek 😊
