Začátek léta nepatří k ročním obdobím, které by oplývaly záplavou nových modelů na trhu. Proto jsem rád, že se mi na konci června dostal do rukou nejnovější počin od Tomáše Hrebíka a měl jsem možnost být jedním z prvních, kteří si do této sympatické stavby střihli.
Tomáš Hrebík rozhodně není žádným nováčkem na poli tvorby vystřihovánek, navíc disponuje širokým rozpětím od architektury, po všemožnou techniku. S jeho modely se můžeme potkat na stránkách ABC i Fifíka a spoustu drobných kapliček je možné si stáhnout z facebookových stránek Vystřihovánky TOM. Od loňského roku se také pomalu rozšiřuje ediční řada modelů architektury, kterou vydává ofsetovým tiskem ve spolupráci s Betexou. V této edici si vybírá sice méně známé, ale přesto opticky velmi zajímavé předlohy nejen sakrální architektury. Kaple Beluša je čtvrtým dílem této série.
Sešit formátu C5 v sobě skrývá dvě strany vystřihovánky kaple v měřítku 1/120 spolu s návodnými kresbami. Poslední stranu pak tvoří text s historií a fotky předlohy vystřihovánky, společně s návodem na stavbu. Model již na první pohled není nijak složitý, Přesto uspokojí jak začátečníky, tak pokročilejší modeláře. Jednoduchý model z obvodových stěn a střechy se dá složit ze šesti dílů. Pokud na modelu chceme využít plastické zpracování oken a dveří, je jich ještě o devět víc. Tedy nic, co by se nedalo zvládnout za jeden až dva pohodové večery. Osobně musím vysoce vyzdvihnout barevné a grafické zpracování jednotlivých dílů. Tomáš patří k virtuózům v oblasti zachycení reálné podoby
stavby na papíře, a i drobné praskliny, nebo místa s opadanou omítkou ztvárňuje na modelu s chirurgickou přesností. To občas přináší i zvýšené nároky na pozornost modeláře, jelikož máme-li vedle sebe dvě identická okna k zalepení do obvodové stěny, při bližším pohledu zjistíme, že stejná rozhodně nejsou a je tedy třeba dát si pozor, aby se správné okno dostalo do správného výřezu a drobné nedostatky na omítce tak mohli plynule navazovat.
Nemá na tomto místě smysl popisovat samotný průběh stavby, jelikož rozhodně není náročná i když stavíte složitější variantu. Jak je už u Tomášových modelů standardem, všechno perfektně sedí a stavba se rozhodné dá nazvat odpočinkovou. Jediným místem, kde je třeba zvýšené opatrnosti je tvarově složitější vstupní portálek, který se ve své spodní části láme v několika rovinách. Přesto s trpělivostí a trochou šikovnosti se pinzetou i zde dosáhnete úspěchu.
Hotový kostelík rozhodně není nějakým obrem, či mistrovským kusem, který budou obdivovat davy kolegů modelářů, ale věřím, že každého fanouška architektury ve sbírce jistě potěší. Vždyť sestavení vystřihovánky by měla být především pohoda a radost. A přesně tyhle pocity jsem při lepení Beluše prožíval já.
Raněgotický kostelík sv. Anny v Beluši je možné datovat do období kolem roku 1300. V průběhu 14.století byl interiér kostela vybaven nástěnnými malbami, ze kterých se do dneška téměř nic nezachovalo. Ve druhé polovině 16. století převzal liturgickou funkci nový kostel sv. Alžběty Uherské, který byl postaven v těsné blízkosti. Nevyužívaný kostelík proto následně sloužil, jako kostnice, nebo sýpka, a to ještě na začátku 20. století. Ve druhé polovině 20.století došlo ke dvěma menším rekonstrukcím, které stavbě propůjčili současnou podobu.
