... další Hejl? 😱 Neboj, už je poslední 🤪
To, že jsem se našel v modelech Ondry Hejla je už asi dávno jasné. Pár recenzí jsem tu vydal a tato dnešní je poslední.
Moc rád budu Ondrovy modely lepit dál a jezdit za nimi natáčet malá videjka, ale už nebudou vyházet jejich recenze tady na stránkách Magazinu Betexa. Popravdě řečeno, jsou to stále stejné postupy a provedení detailů, tak jak to Ondra umí. Nemá smysl o nich dokola stále psát.
K tomuto modelu jsem také natočil videjko z návštěvy Dolních Chaber.
Dejte si!
Srovnání s realitou
Model poměrně věrně vystihuje charakter skutečné stavby a přesto, že je zjednodušený a místy idealizovaný, zůstává věrný celkovému vzhledu. U Ondřejových modelů je to obvyklý přístup, který přispívá ke kráse zmenšené architektury. Z drobných odlišností mě zaujal křížek nad špičkou střechy absidy – v modelu je vystouplý, zatímco ve skutečnosti je zahloubený a vytesaný do kamenného zdiva. Ostatně porovnat některé detaily můžete právě ve výdejku.
O předloze modelu
Kostelík zhlíží z malého návrší v obci Dolní Chabry a jeho poloha mu dodává působivý výraz v krajině. Je obehnán kamennou zdí a na území bývalého hřbitova stojí také samostatná zvonice. Ta nese zvony, které byly během druhé světové války sejmuty a určeny k roztavení – naštěstí však nebyly nikdy odvezeny. Model zasazený do podobného prostředí vyniká svou jemností a vystihuje klidnou atmosféru skutečného místa. Video i fotografie ukazují detailní pohled na model i jeho podobnost k reálné stavbě.
Proces stavby
Postup při stavbě jsem dodržoval podle známého autorova postupu a návodových kreseb, není třeba se rozepisovat o jednotlivých krocích. Při stavbě jsem narazil na jednu drobnou nesrovnalost – střecha absidy úplně nesedla, což jsem vyřešil doplněním proužku papíru a jeho doretušováním. Možná chyba nebyla v modelu, ale někde mezi židlí a podložkou 🙂
Retušování hran provádím pomocí mnohobarevných vodovek, kde si namíchám přesnější odstín, a malým štětcem upravím místa řezu, aby nesvítila bílá barva papíru. Ohyby rohů budovy provádím rýhováním šídlem z rubu, a pokud jde o střechu nebo roh budovy, skalpelem vyříznu z rubu papíru klínek materiálu – líc se pak při ohybu netrhá.
Okýnka lepím na tupo bez chlopniček, aby těsně dosedla na stěnu. Větší plochy jsem podlepil kartonem z krabice, protože modelářské kartony jsem měl teprve objednané. Technika výroby podlepovacích dílů je dobře známa – udělám si černobílou kopii modelu, nalepím ji na karton a vystřihnu o něco menší díl, aby se nepral se sousedním na zdi.
Okna naopak do lepenky vyříznu větší a lepím je chemoprenem z rubové strany hotového dílu. Stavba trvala relativně mnoho večerů, protože lepím jen pár hodin týdně a navíc dost pomalu 🙂 Postup stavby je patrný z fotografií, které dokumentují jednotlivé fáze. Model je druhý den po proschnutí znatelně pevnější, což pomáhá při dalším manipulaci.
Kam pro Ondrovy modely?
Kvalita modelu
Grafické zpracování modelu je velmi povedené. Na první pohled se mi vždy zdá, že barvy jsou příliš světlé a výsledek bude působit bledě, ale opak je pravdou – model má přirozenou a věrnou barevnost. Přesnost jednotlivých dílů je velmi dobrá – vše sedělo zhruba z 90 %, výjimkou byla pouze střecha absidy, kde mohlo dojít i k chybě při sestavení. Pomohlo drobné zastřižení a úprava. Použitý papír i tisk byly dostatečně kvalitní – papír se dobře lepil, lepidlo Herkules fungovalo spolehlivě a přebytečné množství se dobře vsakovalo beze stop.
Osobní hodnocení
Model poměrně věrně vystihuje charakter skutečné stavby a přesto, že je zjednodušený a místy idealizovaný, zůstává věrný celkovému vzhledu. U Ondřejových modelů je to obvyklý přístup, který přispívá ke kráse zmenšené architektury.
Z drobných odlišností mě zaujal křížek nad špičkou střechy absidy – v modelu je vystouplý, zatímco ve skutečnosti je zahloubený a vytesaný do kamenného zdiva. Ostatně porovnat některé detaily můžete právě ve videjku.
Díky, že jste dočetli až sem. Ať Vám to lepí.
Pavel Koráb
