O předloze
Aero L-39 Albatros je proudový podzvukový cvičný letoun vyvinutý v 60. letech v československém Aeru Vodochody, hlavním konstruktérem Ing. Janem Vlčkem. Jedná se o první typ cvičného proudového letadla druhé generace a jeden z prvních typů s dvouproudovým motorem. L-39 se stal jednotným výcvikovým letounem armád Varšavské smlouvy (s výjimkou Polska), v 70. a 80. letech byl v počtu cca 2800 kusů součástí leteckého parku letectev tří desítek států a zůstává nejpoužívanějším proudovým výcvikovým letounem na světě. L-39 Albatros je všestranný letoun určený pro základní, pokračovací i bojový letecký výcvik, ve verzích, které umožňují instalaci výzbroje (L-39C, L-39ZO, L-39ZA) může být použit jako lehký bitevní letoun, omezeně může působit i proti vzdušným cílům.
zdroj: Wikipedia (podpořená finančním příspěvkem)
Díky skvělým letovým vlastnostem a snadné ovladatelnosti je vhodný i pro leteckou akrobacii, kterou s tímto typem předváděla např. slovenská akrobatická skupina Biele Albatrosy (1991–2004) ruská skupina Rusi z Vjazmy nebo francouzský Breitling Jet Team. Mezi další přednosti patří vysoká spolehlivost, jednoduchost a nenáročnost na obsluhu. Letoun je navržený tak, aby mohl působit bez problémů i z nezpevněných ploch (vstupy vzduchu vysoko nad zemí, kryté před nečistotami křídlem, zakryté podvozkové šachty).Letoun byl navržen jako součást komplexního výcvikového systému, kam patří i pilotní trenažér TL-39, trenažér katapultáže NKTL-29/39, pozemní kontrolní zařízení KL-39 a vlečný terč KT-4.V České republice provozuje letouny L-39 213. výcviková letka v Čáslavi (4 kusy verze L-39ZA) a Centrum leteckého výcviku v Pardubicích (verze L-39C – ev. č. 0103, 0113, 0115, 0441, 0444, 0445, 0448).
Technické údaje:
Posádka: 2 (instruktor a žák)
Délka: 12,13 m
Rozpětí: 9,46 m
Výška: 4,77 m
Prázdná hmotnost: 3 459 kg
Maximální vzletová hmotnost : 4 700 kg
Pohonná jednotka: 1× dvouproudový motor Progress/Ivčenko AI-25TL
Maximální rychlost: 750 km/h ve výšce 5 000 m
Dolet 1 100 km v 5 000 m
1 750 km s přídavnými nádržemi
Praktický Dostup: 11 500 m
Vzletová dráha: 480 m
Přistávací dráha: 600 m
O modelu, o nadšení i prozření
Dlouho jsem přemýšlel, zdali budu na tento model psát recenzi. Toto letadlo je moje srdcovka , pracoval jsem na něm jako technik na letecké základně v Pardubicích. Moje letadlo mělo trupové číslo 0445. V době mého odchodu ze základny byly Albíky ještě se zelenou kamufláží. Z tohoto důvodu jsem si model pořídil.
Co říci úvodem?
Model asi nejvíce vystihuje jedno slovo – nedotažený. Ke konci stavby už jsem se musel doslova přemlouvat, abych jej dokončil. Návodová kresba je nedostatečná, chybí v ní pozice některých dílů, buď nejsou v návodu očíslovány, nebo chybí jejich zakreslení vůbec. Myslím, že modelář, který nemá zkušenosti se stavbou letadel, bude mít velké potíže model sestavit.
Dále mě zarazily paradoxy celého modelu, poměrně složitý a podrobný zaměřovač, ale přístrojová deska nemá kresbu přístrojů? Jen černé kruhy? V tomto měřítku je to dle mého velká chyba. Před psaním této recenze jsem si prohlédl na internetu i stavby jiných modelářů, abych zjistil, jestli některé vady modelu nejsou dílem mých nešikovných pracek, většinu mnou popsaných chyb najdete tedy i na modelech jiných modelářů.
Vlastní stavba
Stavbu jsem začal tradičně kokpitem Základními díly a bočními panely. V návodu zde chybí umístění dílu 83. Přístrojové desky a jsem prozatím odložil a pokračoval trupem. Vložení kokpitu do žeber je poněkud problematičtější a kokpit je o něco širší. Špičku čumáku modelu jsem vyrobil novou. Ten stávající nos ve vystřihovánce udělá takovou prazvláštní bambuli. K výrobě nového jsem použil žlutou z nevyužité varianty křídel, bez oddělení pohyblivých ploch. Je sice asi poněkud ostřejší, nicméně se Albíku podobá dle mého názoru lépe.
Pokračoval jsem trupem ta kabinou. Zde je zcela jistě potřeba každý díl vyzkoušet na žebrech nejdříve nasucho. Dále je potřeba snížit žebro G, jinak vám nesedne kabina. Je příliš vysoké. Vstupy vzduchu do motoru byly bez problémů, jen díly 23 jsou poněkud světlejší než zbytek potahu. Problém nastal až v zadní části trupu. Žebra N a M a L na sebe nenavazují. Žebro M je menší, něž by mělo být.
Na zádi je pak nutné hodně opatrně nakládat s potahem. Ocasní plochy letounu jsem udělal pohyblivé. Výšková kormidla u L-39, pokud letoun stojí a nikdo nedrží řídící páky, jsou vždy vychýlena nahoru.
Trochu mě překvapilo poněkud nelogická konstrukce pohyblivé části VOP, která se neslepuje na její odtokové hraně, ale na náběžné hraně, přitom ostatní pohyblivé plochy jsou již konstruovány klasicky, a lépe se lepí. Na vodorovných ocasních plochách v návodové kresbě není pamatována na aerodynamické přechody a to díly č: 29.
Křídlo jsem rovněž udělal rozpohybované. Podvozkové šachty jsem otevřel. U letounu se sice po vysunutí podvozku uzavírají, nicméně technik letounu při předběžné přípravě šachty otevírá, zavřou se automaticky až po nahození motoru.
Potah centroplánu jsem musel kvůli spasování šachet, kostry a potahu rozstřihnout a uprostřed nastavit.
Křidélka a klapky jsou bez problémů, ale na náběžnou hranu křidélka nalepil proužek kartonu 1,5 mm jinak by bylo příliš utopené vzhledem k odtokové straně křídla.
Nádrže na koncích křídel jsem upravil tak, že jsem přetáhl nahřátou folii přes konec štětce a tak vyrobil světlomet, model to posune o kousek výše. V plánku nejsou zakresleny pozice dílů 46 H a G a F. Já jsem pak musel nádrže sundávat abych je mohl nalepit.
Podvozek jsem vyztužil drátem. Nicméně u hlavního podvozku doporučuji drát nějak protáhnout i do ramen 54. Já to neudělal a raději mám ve vitríně trup podložený, podvozek se mi v tom místě ohýbá.
Pokračoval jsem brzdícími štíty, tam není žádné úskalí.
Dalším mým krokem bylo dovybavení kokpitu. Palubní desky je potřeba zúžit, jinak se do kabiny nevejdou. Přidal jsem kniply a zaměřovač.
Sedačky jsou řešeny poměrně zjednodušeně, ale i tak návodová kresba nepamatuje na pásy a díl 117 také není jasné, kam patří a neodhalily to ani fotografie skutečného letadla.
Překryt kabiny jsem nalepil otevřený. Schůdky do kokpitu, pokud použijete šablonu na stupátka tak vám drátky vyjdou širší, než je stupátko.
Díl zavírání stupátek je potřeba doplnit podle fotek o jednu příčnou výztuhu. Pokud použijete pitotky z modelu, vytvoříte tlusté klacky. Já použil injekční jehlu, na kterou jsem jako rozšíření namotal kancelářský papír. Model dokončíme různými anténami. Bohužel i zde si musíte pomoct fotografiemi předlohy, v návodu není zakreslena pozice ani jedné z nich.
Závěrem
Co zmínit závěrem?
Model Albatrosu se z té vystřihovánky vysochat jistě dá i s mýma volšovýma rukama, nicméně pokud by se na vystřihovánce provedlo pár úprav, jistě by to modeláři usnadnilo stavbu. Model opravdu nedoporučuji nezkušeným modelářům, stavba by se asi neobešla bez zdravotních a psychických obtíží.
Na shledanou u dalších modelů se těší: Petr Šmahel.
Poděkování redakce
Petrovi za dílem i kritickou recenzi modelu Albatrosu děkujeme a pokud Vás modely letadel zaujaly, podívejte se do naší nabídky.
